Klára

Optimistická Klára.

Já jsem Klára a nic mi nevychází. Samozřejmě jsem optimistka, to ano, ale...jen proto, že můj příběh vyžaduje pořádnou dávku optimismu k tomu, aby šel přetrpět. Tolikrát zklamaná a tolikrát rozesmátá.

Melancholická Klára.

Nesnáším oslovění:,,Krásko." Prosím nikdo mi tak neříkejte. Připomíná mi to někoho o koho jsem přišla...

Uřvaná Klára.

Plácám a snažím se odběhnout od tématu protože se bojím. Ano, bojím se, že se mi neuleví když to všem řeknu. Chci křičet, strašně moc křičet, ale potichu, aby mě nikdo neslyšel.

Naivní Klára.

To jsem taky já. Já, ta husa vypelichaná, sakra! Proč jsem tak naivní. Vidíte to, jak se tyhle dvě slova k sobě hodí?- Naivní Klára. To je fráze. Pro mě ustálená.

Nešťastná Klára.

Nikdy nenadju lásku. Není to vzhledem, není to chováním ani osobností. Tak čím? Čím?!! Copak nemám na lásku nárok? Vždyť jsem nic neudělala!

Herečka Klára.

Lalala, já jsem veselá, to je super den, viďte? Jsem úplně v pohodě a radím vám, nikdy nesmutněte kvůli něčemu tak přízemnímu jako jsou kluci. Fakt, nestojí to za to.

Schizofrenická Klára.

Já bych se tím tak ráda řídila. Jsem herečka a dokážu se vžít do role. Ne, nedokážu. Jsem smutná, no a co? Copak to někoho zajímá? Vlezte mi všichni na záda! Asi se rozbrečim. Ani náhodou! Přece nebudu brečet kvůli lásce, jděte! Ach jo, já se z toho zblázním!

Přemýšlivá Klára.

Tak a co budu dělat. Jsem z toho nějak mimo. Asi mě brzo odvezou do Bohnic. Myslela jsem, že jsem konečně, konečně po letech trápení našla lásku. A co jsem našla? Nenávist, egoismus, posměch, pomluvy a zlost. Zasloužím si to? Musím o to ještě přemýšlet...

Naštvaná Klára.

Jděte všichni do hajzlu. Co sem vás sakra udělala! Už mi dejte pohoj vy vypatlaný egomaniaci! Polibte mi prdel! K čemu mi je hezká tvářička, štíhlá postava, hezký hadry, cool chování a vyznamenání na vysvědčení?! Nejradši bych vám všem omlátila ten blbej cár papíru o palici. Co na tom, že mam bejt zodpovědná. Vy...! Jděte do prdele!!!

Smutná Klára.

Ach jo, co budu dělat? Co budu dělat??? Nikdo mě nemá rád všichni ze mě maj jenom srandu. Já nejsem přece kus hadru. Nejsem loutka. Mam život, duši a...a srdce. Kdyby každý zklamání, každá slza, každý zoufalstvý dělalo na srdci šrám, tak už mi to moje drží pohromadě jenom silou vůle. Jsem tak smutnáááááááá!

Klára.

Já jsem Klára. Optimistická, melancholická, uřvaná, naivní, ukecaná, nešťastná, herečka, schizofrenická, přemýšlivá, naštvaná a smutná. To jsem já. Holka, která byla tolikrát zklamaná, která si promáčela kapesníky tolika slzami. A proč? Vlastně bych měla být šťastná, ale to není moje vlastnost, ani můj pocit. Mám všechno, rodiče, přijetí na školu, psa, kamarády, skvělý vysvědčení, nejmodernější hadry, milou tvář, hezky zpívám a umím spoustu věcí. Ale jsem sama. Dočista sama. Tolik sama, že mi nikdo nemůže pomoct. Ale přesto nepláču. Nene, pláč už pro mě teď není. Existuje jediná věc která mě může zachránit, ale tu nemám. Nevedu ji, neleží mi v hlavě ani v srdci, mému Já se vyhýbá obloukem. Je to láska. Lék na všechny bolesti. A ten lék,... ten v mém světě neexistuje.