Jessie Donellová: Případ otrávené studny.

Dobrodružný příběh z amerického Západu.

Tři kruhy býval prosperující ranč v jižním Kansasu, poblíž městečka Jetmore. Majitelem ranče Tři kruhy byl zkušený farmář jménem Benny Hill, který ranč během svého života od základů vybudoval. Na ranč si přivedl svou ženu Clare a ta mu na ranči zplodila dceru Katherine, zvanou krátce Katy.
Léta plynula, ranč Tři kruhy rok od roku vzkvétal a také Katy rostla do krásy. Na Tři kruhy začali za Katy jezdit nápadníci - někteří bohatí a jiní méně bohatí. Katy se stále nemohla rozhodnout. Nejvíce na Katy naléhal jejich jižní soused, rančer Cal Donovan, majitel ranče Osmička.
Cal Donovan mluvíval i s Benny Hillem a měl v úmyslu spojit oba ranče v jeden obrovský. Tak aspoň zněly jeho ústní návrhy rančerovi. Pro Katy Hillovou si Cal Donovan vždycky našel chvilku, ale pravděpodobně pro ni nebyl tím pravým mužem - mužem, se kterým by chtěla strávit svůj další život.
Cal Donovan se o Katy Hillovou ucházel dlouho, než si konečně uvědomil, že jeho snaha získat dívčino srdce je zcela marná. Myslí mu začaly probíhat velmi nekalé myšlenky. Myšlenky na pomstu, ač na ni vůbec neměl právo. Bohužel pojem práva pro Cala Donovana zřejmě mnoho neznamenal...

Pohroma, o které jsme se dozvěděli z novin, postihla ranč Tři kruhy asi za měsíc po poslední návštěvě Cala Donovana. Do Jetmore přijel jezdec, který se sotva držel na koni. Zajel k místnímu doktorovi Calderovi.
„Proboha, doktore, zachraňte mě i ostatní lidi na ranči Tři kruhy ! Všichni tam náhle těžce onemocněli.“ sténal předák Armstrong.
„Onemocněli skutečně všichni ?“ zajímal se doktor Calder.
„Všichni, kteří pravidelně pili vodu ze studny poblíž hlavní budovy ranče.“ zašeptal Armstrong a omdlel.

Doktor Calder se tenkrát vyznamenal. Využil všechny v místě dosažitelné prostředky a zahájil záchrannou akci, která byla na tehdejší americké poměry neobvyklá. Během dvanácti hodin nechal dopravit z postiženého ranče do Jetmore celkem třicet nemocných. Městská rada v Jetmore mu vyšla vstříc a dala mu k dispozici všechny dostupné prostory. Telegraficky si vyžádal pomoc dalších lékařů z okresního města Dodge City. V Jetmore tak vznikla improvizovaná nemocnice. Přesto se lékařům podařilo zachránit jenom něco přes polovinu nemocných.
Mezi zemřelými byla i rančerova manželka Clare Hillová. Rančer Benny Hill zůstal i po uzdravení oslaben a pouze Katy Hillová se díky svému mládí z onemocnění dokázala zcela uzdravit. V té době už doktor Calder prohlašoval, že studna na ranči byla otrávena úmyslně. Navrhl všechnu vodu z podezřelé studny vyčerpat - a měl se svým podezřením pravdu. Někdo, kdo se na ranči Tři kruhy velmi dobře vyznal, vhodil v noci do studny několik dní starou a tedy již částečně rozloženou mrtvolu divokého králíka. Králičí kostru umístěnou v pytli se totiž podařilo z vyčerpané studny vytáhnout.
Jako pravděpodobnou příčinu smrti patnácti osob z ranče Tři kruhy označil doktor Calder mrtvolný jed, několik let předtím objevený ve Vídni doktorem Ignácem Semmelweissem.

Rančer Cal Donovan byl samozřejmě hlavním z podezřelých. Veškeré narážky však odmítal se slovy: „Když mě chtějí dostat před soud, tak ať mně to, k čertu, dokážou !“
Místní šerif Milton se sice pokoušel na Donovanově ranči něco vyšetřit, ale jeho pokusy skončily naprostým fiaskem. Šerif nezískal ani jednu použitelnou svědeckou výpověď.

V té době bydlela naše skupina Dobrovolných ochránců Zákona v Dodge City. O tragedii jsme se sice dozvěděli brzy, ale neměli jsme v Jetmore nikoho ze svých vlastních lidí. Těmito lidmi myslím Billa Sanderse, Kima Shallera, Jose Windona, Buda Sheehana a Johna Hallese. Bylo možno k nim připočítat i Mary Higginsovou, která měla v Dodge City svůj vlastní saloon a byla více než dobrou známou Buda Sheehana.
Rozhodli jsme se jednat. Bylo třeba jednat účinně a zároveň rychle. Bylo třeba jednat beze zbraní. Vyjednávat. V tomto ohledu nejvíce vynikal Bill Sanders, který si na svých předchozích šerifských postech rád hrál na mého manžela. Nyní měl vystupovat samostatně.
Jelikož existovalo podezření, že cílem zákeřného útoku měla být především Katy Hillová, rozhodli jsme se schovat Katy do Dodge City, kde by se o ni mohla postarat Mary Higginsová. Samotná Katy Hillová proti takovému skrývání nic nenamítala. Dostala se tak dále od svého pochybného ctitele, od Cala Donovana.

Rančer Benny Hill se sice na svůj ranč Tři kruhy vrátil, ale téměř ztratil svou někdejší rozhodnost. K jeho stavu nesporně přispěla i smrt jeho manželky Clare. Benny Hill se sice pokoušel svůj ranč řídit, ale byl jenom stínem někdejšího sebevědomého rančera. Těžká nemoc a ztráta milované ženy se na něm velmi silně podepsaly. Za těchto okolností se nám zdálo vhodné vyslat na Tři kruhy posilu. Členy této posily byla nerozlučná trojice, Jos Windon, Kim Shaller a Bud Sheehan. Já a Bill Sanders jsme zatím zůstávali v Dodge City.

Provoz na ranči Tři kruhy se pomalu vracel do vyjetých kolejí. Ranč nyní řídili Jos Windon, Kim Shaller a Bud Sheehan. Rančer Benny Hill jim zpočátku pomáhal jenom opatrnými radami, ale časem začal našim osvědčeným chlapům více věřit. Kim Shaller od rančera dostal plnou moc a mohl řídit ranč sám.
Zbývá dodat, že jednou otrávená studna zůstane otrávenou studnou ještě po několik let. Na ranč musela být dovážena pitná voda v cisternách tažených koňmi. Dovážená voda (z potoka) sice nebyla tak kvalitní, jako voda ze studny, ale novou studnu se Kim Shaller bál nechal vykopat. Pokud bude jejich sousedem Cal Donovan, mohl by nenápadně otrávit i novou studnu. Otrávit tekoucí vodu už zdaleka nebylo tak snadné a proto se lidé na ranči ochotně spokojili s méně kvalitní vodou. Ranč tedy s naší pomocí fungoval. Horší to bylo s vypátráním traviče. Proti Calu Donovanovi jsme neměli ani stín důkazů, stejně jako je neměl šerif Milton.

Překvapení však nastalo v Dodge City. Přišla za mnou Mary Higginsová.
„Jessie, mám tady chlapíka, který by se vám mohl hodit jako špeh na ranči u Donovana. Katy Hillová s ním už mluvila, zná ho a věří mu.“
„Jen jestli ho nezná také ten lump Donovan.“ zkusila jsem namítnout.
„Prý ho určitě nezná, jinak by celá akce byla sebevražda. Já ho sem pošlu.“ rozhodla se Mary Higginsová.

„Madam Donellová, jmenuji se Pat Hoolihan. Nepracoval jsem u Bennyho Hilla příliš dlouho a proto by mě Cal Donovan neměl znát. Mimoto se mně líbí, jak pomáháte nemocnému Bennymu Hillovi vést ranč.“
„Neměl znát, neměl znát... takže v tomto ohledu úplnou jistotu nemáte ?“ zkusila jsem namítnout.
„I kdyby mě rančer Donovan znal, není přece nic podezřelého na tom že cowboy z jednoho ranče odejde, aby začal pracovat na jiném.“
„Jaký máte vlastně plán, pane Hoolihane ?“ zeptala jsem se.
„Vcelku jednoduchý. Nechám se u Donovana zaměstnat buď jako cowboy nebo jako střelec. Obojí dost slušně ovládám. Zkusím se Donovanovi vnutit do důvěry tím, že mu nabídnu zprávy o tom, co se dělo a děje na Třech kruzích. Na tohle by mohl Cal Donovan zabrat.“ vysvětlil Pat Hoolihan. Jeho návrh zněl rozumně.
„Jak hodláte předávat zprávy nám ?“ zeptala jsem se.
„Měli byste mít nějakého člověka přímo v Jetmore. Tomu bych své zprávy předával. Na Tři kruhy samozřejmě už nebudu mít důvod jezdit.“ mínil Pat Hoolihan.
„Tím "naším" člověkem bude nejspíš Bill Sanders. Seznámím vás s ním. Bude však nějaký týden trvat, než se mu podaří koupit v Jetmore nějaký dům.“
„Také si myslím. Mně zase bude nějakou dobu trvat, než se vetřu do důvěry Cala Donovana.“ prohlásil Pat Hoolihan.
Byli jsme tedy dohodnuti. Dokonce i Bill Sanders s Hoolihanovým plánem souhlasil.

„Stůjte, chlape ! Dejte ruce nahoru a řekněte nám, kam jedete !“ ozvalo se za Hoolihanovými zády. Pat zastavil koně a klidně odpověděl:
„Hledám práci. Rád bych u pana Donovana pracoval.“
„V takovém případě vás doprovodíme až na ranč. Nezkoušejte dělat žádné hlouposti. Dopadlo by to s vámi velmi špatně !“
„Nejsem žádný sebevrah, pánové. Můžeme jet.“ klidně odpověděl Pat Hoolihan.

„Proč jste odešel z ranče Tři kruhy, Hoolihane ? Platili vám snad špatně ?“ zeptal se na úvod Cal Donovan.
„Platili mně tam poměrně dobře, když vezmeme v úvahu tu bídu na Třech kruzích po otrávení studny. Já jsem si však myslel, že zrovna vy byste mně mohl platit ještě lépe.“ odpověděl rančerovi Pat Hoolihan.
„Proč jste si to, k čertu, myslel ?“
„Protože vám mohu dát cenné informace. Je všeobecně známo, že o ranč Tři kruhy máte značný zájem, pane.“ řekl skromně Pat Hoolihan.
„Podezírají mě snad, že jsem jim tu studnu otrávil já ?“ zeptal se vztekle Cal Donovan.
„Abych pravdu řekl, tak vás podezírají. Nemají však vůbec žádné důkazy a zřejmě je nikdy nezískají.“ odpověděl se Pat Hoolihan.
„To bych řekl, že jim chybějí důkazy !“ zasmál se Cal Donovan a pokračoval: „Můžete mně říct, jak to teď na tom zatraceném ranči vypadá ?“
„Myslel jsem, že vás to bude zajímat, pane.“ zasmál se Pat Hoolihan.
„Tak už k čertu začněte.“ utrhl se na něho Donovan.
„Tedy, ta mladá slečinka - Katy Hillová - tak ta teď na ranči vůbec není. Někam ji schovali. Prý ji někde dobře ukryli před vámi. Když Katy ten jed ve studně přežila, bojí se panstvo, abyste ji nakonec neunesl.“
„Máte aspoň představu, kde ji skrývají, Hoolihane ?“
„Řekl bych, že v Dodge City. Z ranče do Dodge City a naopak chodí často dopisy, které čte i starý Benny Hill.“
„Hoolihane, rančer Benny Hill přece není starý !“ namítl Donovan.
„Starý ve smyslu křestního listu možná není, ale jako starý vypadá a jako starý se chová. Ta nákaza z otrávené studny ho pořádně sebrala.“
„Odkud vlastně berou nyní vodu, Hoolihane ?“ zeptal se Cal Donovan.
„Dovážejí ji stále z potoka. Vody z otrávené studny se lidé na ranči stále ještě bojí - inu já bych se taky bál a doktor Calder navíc lidi na ranči před pitím otrávené vody varoval. Pan Kim Shaller se bojí nechat vykopat novou studnu, protože by ji prý neuhlídali. Někdo by ji mohl stejným způsobem otrávit taky. Proto raději nechávají dovážet vodu z potoka.“ odpověděl Pat Hoolihan.
„Ten Kim Shaller - to je kdo ?“
„Nějaký jejich přítel. Oni jsou na ranči vlastně tři. Jos Windon, Kim Shaller a Bud Sheehan. Říkají si Trojlístek a zjevně se znají už řadu let. Občas tam také jezdí paní účetní, také jejich známá. Jmenuje se Jessie Donellová. Představte si, že ta ženská tam jezdí z Dodge City na koni !“ zasmál se Pat Hoolihan.
„Ti tři chlapíci, jak jste říkal ...“
„Jos Windon, Kim Shaller a Bud Sheehan, pane.“
„Oni nějak rozumějí chovu dobytka ?“ zeptal se Cal Donovan.
„Vůbec ne. O farmaření nemaj' ani ánunk. Co se týká chovu, o tom rozhoduje stále Benny Hill. Ti tři jenom vykonávají jeho příkazy a jsou při tom velice ostří.“
„Co si o tom Trojlístku myslíte vy sám, Hoolihane ?“
„Jsou to nějací známí Bennyho Hilla, ale podle mě jsou to pistolníci. Střelci.“
„A kdo ty tři chlapíky vlastně platí ?“ zajímal se Cal Donovan.
„To snad na celém tom prokletém ranči nikdo neví. Já však vím, že pan Kim Shaller uzavřel s Benny Hillem nějakou písemnou smlouvu. Tohle totiž Benny Hill veřejně před svými lidmi prohlásil. Kim Shaller má částečné právo disponovat s penězi na ranči. Mimo jiné nám vyplácí mzdu. Buď sám Kim Shaller nebo ta jejich povedená účetní, Jessie Donellová.“
„Říkal jste, že vám platili dobře, Hoolihane. Jenom vám ?“
„Nejenom mně. Všem platili dobře, zejména předákům. Chtějí si udržet schopné lidi, aby ranč dobře fungoval. Aby ranč produkoval kvalitní dobytek stejně dobře jako konkurence. Aby ranč neztratil cenu, kdyby ho Benny Hill díky svému podlomenému zdraví přece jenom musel prodat. Zatím se jim farmaření kupodivu daří.“
„To je skutečně s podivem, když celý ranč řídí trojice pistolníků. Viděl jste je snad někdy střílet, Hoolihane ?“
„Neviděl, pane. Na ranči se vůbec nestřílelo, když tam ta trojice byla. Mně však stačilo vidět jejich zbraně. Každý z těch tří má pětadvacetirannou opakovačku koupenou aspoň za sedm set dolarů. Jó, takovou pušku bych chtěl mít, pane Donovane.“ řekl zasněně Pat Hoolihan.
„Kolik vám tam vlastně platili ?“
„Jako předákovi 250 dolarů měsíčně. Já však doufám, že vy oceníte moje informace, pane Donovane.“
„To se ještě uvidí, Hoolihane. Pojďte se mnou... víte, co to je za aparát ?“
„Samozřejmě. To vědí na Třech kruzích všichni, protože sem vedou z Jetmore telegrafní dráty. Je to drátový telegraf.“
„Umíte s tím pracovat ?“ zeptal se rančer.
„Trochu ano. Na Třech kruzích sice tenhle aparát nemají, ale vzpomněl bych si. V místě, kde jsem pracoval předtím, také měli na ranči telegraf.“
„Tak si rychle koukejte vzpomenout na Morseovu abecedu. Potřebuji nutně někoho, kdo umí telegraf obsluhovat. Moji chlapi do toho nějak nejsou moc žhaví. Přijímám vás. To je prozatím všechno, Hoolihane.“
„Ještě by mě zajímal můj plat, pane.“ řekl skromně Pat Hoolihan.
„Budete ode mě dostávat tři sta dolarů první dva měsíce. Později - uvidíme.“ odpověděl Cal Donovan.

Trvalo dva týdny, než se Pat Hoolihan dostal s ostatními cowboyi poprvé do Jetmore. Oddělil se nenápadně od tlupy jezdců z Osmičky a zeptal se na dům Billa Sanderse (který se v Jetmore samozřejmě jmenoval jinak). Už první informace byly slibné:
„Bille, mám na ranči přístup k telegrafu. Nikdo kromě Donovana s ním neumí zacházet. Měli byste mít také nějaký telegraf - buď na Třech kruzích nebo někde v Jetmore, abych mohl telegraf u Donovana využít.“
„Pokusím se to zařídit, Pate. Prozatím telegrafujte šifrovaně - tady je náš obvyklý šifrovací klíč. Mám pro vás také jednu užitečnou zprávu. Něco se nám přece jen podařilo vypátrat. Když ještě jezdíval Cal Donovan na Tři kruhy, většinou ho doprovázel chlapík, který má na pravé tváři výraznou jizvu. Takže nejenom Cal Donovan, ale i chlapík s jizvou přesně věděli, kde je na Třech kruzích umístěna studna. Tak přesně, že by ji našli i v noci.“
„Dík za zprávu, Bille. Takový chlap mezi Donovanovými lidmi skutečně je a jmenuje se Blondel. Dak Blondel. Občas si stěžuje, že je mu Donovan dlužný.“ odpověděl Pat Hoolihan.
„Možná, že mu Donovan dluží odměnu za tu vrahovinu. Pate, vezměte si tuhle lahvičku. Je to chloralhydrát. Stačí nakapat několik kapek tohohle prevítu do whisky a chlap usne jako dřevo. Když mu dáte větší dávku, už se ten ničema nikdy neprobudí. Pochybujeme, že by se Dak Blondel veřejně přiznal. Přeberte si to, jak umíte.“
„Já vám rozumím, Bille.“ zasmál se Pat Hoolihan a raději ze Sandersova domku zmizel. Nebylo taktické vzdalovat se od party cowboyů z Osmičky.

Onen osudný den byl Dak Blondel pořádně navztekaný. Pil nejvíc ze všech a Pat Hoolihan jej v tom ještě podporoval.
„Zatracenej, zkurvenej Donovan ! Kdyby uměl držet slovo, byl bych už byl dávno v prachu !“ lamentoval Dak.
„Co všechno ti ten slizkej had nasliboval ?“ vyzvídal Pat Hoolihan.
„Slíbil mi dva tisíce dolarů za otrávení studny na Třech kruzích. Udělal jsem to, ale Donovan mi moje zasloužený prachy jenom ukázal. Krásnejch čtyřicet padesátidolarovek. Pak je zase zamknul do trezoru na Osmičce. Prej abych o tom nikde při whisky nekecal. Taková pitomina ! Kdyby mně ty prachy dal, tak je popadnu a zmizím navěky z Kansasu. Dva tisíce dolarů je dost peněz, aby člověk mohl začít jinde od píky. Přitom já Donovana udat nemůžu. Udal bych tím především sám sebe.“ hořekoval Dak Blondel.
„Dáme si ještě skleničku, Daku.“ navrhoval Pat Hoolihan.
„Dáme si leda tak prd ! Nemám už ani dolar a barman mi na dluh nenaleje.“
„Tak naleje mně. Já ještě pár dolarů mám !“ chlubil se Pat.
Každý z nich dostal ještě jednu sklenici anonymní pálenky, které by se v civilizovaných krajích nikdy whisky neříkalo. Dak Blondel vypil svou sklenici okamžitě a začal opilým hlasem vyprávět.
„Možná nejni pravda, že by Cal Donovan tolik toužil po Katy Hillovej. Stejně u ní neměl naději, protože je podle mýho vošklivej. Von toužil hlavně po tom ranči. Po Třech kruzích. Vždycky chtěl spojit Tři kruhy s Osmičkou. Nápad s úmyslným otrávením studny jsem měl já. Kamaráde, já to jednou na jednom ranči zažil a naštěstí jsem tu vodu tenkrát nepil. Ale pamatoval jsem si to a Donovanovi jsem to poradil. Jenže Donovan je starej posera. Bál se, že by ho na Třech kruzích chytili. Nabídl mně za tu vrahovinu prachy - a vidíš. Nakonec mně je nedal. Jó, kamaráde, Cal Donovan je moc velkej pán, pokud se týká slibů. S jejich plněním si už tolik hlavu neláme... Pate, máš ještě dva dolary ?“ zeptal se náhle Dak Blondel.
„Pro kamarády mám dva dolary vždycky. Chceš koupit pití ?“ zeptal se Pat Hoolihan.
„Chci, Pate. Moc to dneska potřebuju.“
Dak Blondel téměř plakal. Pat Hoolihan objednal u barmana ještě dvě sklenice "jetmorské whisky" a snadno přiměl opilého Daka, aby vypil obě dvě.
Včas, ještě než se Dak Blondel zhroutil pod stůl, jej Pat Hoolihan odvedl k Billu Sandersovi. Pat Hoolihan byl také trochu opilý a proto přespal u Billa Sanderse. Předtím ještě stačil Sandersovi vysvětlit, jak a kým byla studna na Třech kruzích otrávena.
Na Osmičku se Pat Hoolihan hodlal vydat až příští den ráno. Billa Sanderse však tuto noc čekala náramně obtížná práce: opilého Daka Blondela musel přes noc dopravit na ranč Tři kruhy.
Naštěstí byl Blondelův kůň ještě uvázán před barem, kde oba muži předtím popíjeli. Bill Sanders koně přivedl, vysadil opilého Blondela do sedla, ale jeho koně musel až na Tři kruhy vést za uzdu. Sám šel celou cestu vedle Blondelova koně pěšky - jinak se totiž s opilým Blondelem v noci cestovat nedalo. Kůň cestu neznal a Dak Blondel byl co chvíli "ochoten" ze svého koně spadnout - Pat Hoolihan opil Daka skutečně důkladně.
Bill Sanders předal "zajatce" do rukou trojice přátel a vrátil se neprodleně do Jetmore. Ještě týž den poslal od místního poštmistra telegram:
-- Mary Higginsová, saloon U Mary, Dodge City. Pošli Jessii urychleně na Tři kruhy. Informace u přátel. Bill. --

Patovi Hoolihanovi se honily hlavou myšlenky. Má se vůbec po odvedení Daka Blondela vracet na Osmičku anebo by měl raději zmizet ? Nakonec se rozhodl, že se na Osmičku vrátí a že se pokusí rančera Donovana ohledně Blondelova zmizení co nejdéle obelhávat. Rančer Cal Donovan měl proklatě nečisté svědomí a snad nebude při svých otázkách na Daka Blondela příliš dotěrný...

„Hoolihane, kde k čertu zůstal Dak Blondel ?“ vybuchl Cal Donovan.
„Já ho přece nehlídal, pane. Chlastali jsme, to jó. To přiznávám. Proto jsme taky do Jetmore jeli. Pak jsem poznal, že už toho pití mám dost a víte - jet na koni z Jetmore až na Osmičku v noci, to se mi zrovna nezamlouvalo. Co kdyby ten blbej kůň zabloudil nebo si v noci o něco přerazil svou pitomou hnátu, že ? Tak jsem přespal v Jetmore u jednoho kámoše a jel jsem radši až ráno. Víte, abych si jako vožralej nepolámal kosti. Nevadí vám to, pane Donovane ?“
„Hlavně, že jsi dojel zdravej. Pamatuješ si aspoň, co dělal Blondel ?“
„Co by dělal ? Chlastal většinou sám. Setnul se do němoty.“ lhal Pat Hoolihan.
„Proč jsi ho tedy nepřivedl zpátky na ranč ?“ vyrazil ze sebe vztekle Cal Donovan.
„Odpusťte pane, ale já tady nejsem zaměstnanej jako Blondelova chůva.“
„To sice nejsi, ale měl ses o opilého kamaráda postarat. Pamatuješ si vůbec, co Dak v opici povídal ?“ zeptal se s viditelným strachem rančer Donovan.
„Co si já pamatuju, tak děsně nadával. Na vás, pane. Prej mu dlužíte nějaký prachy.“
„Věříš tomu, Hoolihane ?“
„V opilosti se řekne ledacos, pane, ale Dak Blondel to včera trochu přetáhl.“
„Myslíš to nadávání ?“
„Myslím především to pití. Abych se přiznal, pane, já jsem byl taky trochu nalitej, ale když má člověk ve městě kámoše a může u něj tu opici přespat - rozumíte mi ?“
„Samozřejmě. Teď se ale posadíš na koně a pojedeš do Jetmore pro Blondela.“
„Sám ?“
„Proč ne ? Cestu znáš dobře. Na nic se nikde nevyptávej a přiveď Blondela sem.“
„Co když se Dak Blondel ještě neudrží na koni, pane ?“ zeptal se naivně Pat Hoolihan.
„Dám ti raději svůj kočár, ale chci mít Blondela v pořádku na ranči. Ono mu to někdy moc mluví.“ rozhodl rančer Donovan, ale z očí mu zjevně koukal strach.

Když dojel Pat Hoolihan s kočárem do Jetmore, začal jakoby hledat Daka Blondela. Po několika neúspěšných dotazech (v nesprávných saloonech a barech) nasedl opět na kozlík a odjel s prázdným kočárem na Osmičku. Prázdný kočár byl samozřejmě rančerovi Donovanovi podezřelý.
„Hoolihane, chceš mně tvrdit, žes toho ničemu Blondela nenašel ?“
„Bohužel, pane. Ptal jsem se i v baru, kde Blondel naposledy popíjel. Barman říká, že Blondel byl hodně opilý, ale že odešel po svých. Přesněji řečeno, odvrávoral se Bůh ví kam.“
„Co Blondelův kůň ?“ dotíral Donovan.
„Nevím. Někdo toho zatraceného koně odvázal a odjel na něm. Možná, že to byl sám Blondel, ale cestou z Jetmore na Osmičku jsem nikoho z nich neviděl.“ vymlouval se Pat Hoolihan.
„Jak to myslíš - nikoho z nich ?“ vybuchl rančer.
„Myslím to tak, pane, že jsem cestou do Jetmore neviděl ani Blondela ani tu jeho prašivou herku, nepříhodně nazývanou kůň.“
„Hoolihane, nechám zapřáhnout do kočáru čerstvé koně a pojedeme Jetmore ještě jednou. Pojedeme jenom my dva a budeme hledat Blondela. Je ti to jasný ?“ rozhodl Cal Donovan.
„Je mi to jasný, pane.“

Opětné hledání Daka Blondela bylo samozřejmě neúspěšné, neboť jmenovaný byl již dávno uvězněn na Třech kruzích. Pat Hoolihan však zjistil, že Cal Donovan strávil skoro dvě hodiny u doktora Caldera. Bylo mu to podezřelé a proto o tom nenápadně podal písemnou zprávu Billu Sandersovi. Podstrčil mu papírek se zprávou pod dveře.

Když jsem přijela na ranč Tři kruhy, byl Dak Blondel již 24 hodin držen v zajetí bez možnosti napít se čerstvé vody. Pokud o vodu požádal, což činil často a s četnými kletbami, dostal hrnek slané vody. Je známo, že slanou vodou žízeň uhasit nelze, ale nehrozilo aspoň nebezpečí, že vyslýchaný zemře nebo že začne žízní blouznit, jak se často stává ztroskotaným námořníkům, pokud nemají v záchranných člunech zásobu pitné vody.
Výslechy lumpů s použitím žízně jako nátlakového prostředku jsme používali již několik let a měli jsme v nich značné zkušenosti. Výslechy jsem obvykle vedla já. Moji přátelé se přitom starali o tělesné potřeby zajatce a obvykle výslech sledovali, pokud neměli jiné úkoly. Důležité přitom bylo naznačit vyslýchanému požadované téma jen stručně, aby nakonec vyslýchaný, ve snaze uniknout trýznivé žízni, nevypověděl přesně to, co chce vyslýchající slyšet.

Podle zpráv od Pata Hoolihana neměl Dak Blondel právo dále žít. To jsme samozřejmě Blondelovi neřekli. Počítali jsme s tím, že se na něm projeví účinky opilosti - jinými slovy, že bude mít takzvané okno. Jistotu jsme však zdaleka neměli. Každý člověk přece reaguje na velkou dávku alkoholu jinak. Specificky.
„Blondele, dostali jsme důvěryhodnou zprávu, že jsi to byl ty, kdo na Třech kruzích otrávil studnu. Jistě víš, že patnáct lidí následkem otrávené vody zemřelo. Budeme tě mučit žízní tak dlouho, dokud nám neřekneš celou pravdu. Pokud ti při té odporné vraždě někdo pomáhal, chceme to vědět a také se to od tebe časem dozvíme. Zatím můžeš zpytovat své černé svědomí.“
„Nic mně nedokážete. Byl jsem včera opilý a nic si nepamatuji.“ namítal Blondel.
„Abys nás přesvědčil o své nevině, budeš se muset trochu víc namáhat.“
Po těchto slovech jsem nechala Blondela jeho temným myšlenkám. Bylo však zjevné, že na rozhovor s Patem Hoolihanem se Dak Blondel aspoň částečně pamatuje a tudíž ví, kdo ho udal.
Během dne přijel na Tři kruhy Bill Sanders se zajímavou zprávou o nápadně dlouhé rozmluvě mezi Calem Donovanem a doktorem Calderem. O této naší soukromé zpravodajské službě samozřejmě Dak Blondel nic nevěděl. Úmyslně jsme mu nic neřekli. Zajímalo nás, co o této podezřelé spolupráci ví on sám. Potřebovali jsme získat co nejvíc navzájem nezávislých informací.

„Vymyslel jsem to sice já, ale jedou v tom ještě Donovan a doktor Calder.“ začal udávat Dak Blondel po dalších dvanácti hodinách žízně.
„Donovan se nějak dohodl s Calderem. U týhle dohody jsem nebyl, ale mrtvoly ulovenejch zvířat jsem měl za úkol v noci vozit ke Calderovi. Postupně jsem zastřelil dva divoký králíky a jednoho prašivýho kojota. Všechno měl totiž rozhodnout doktor Calder. Dal mně pak jednu z králičích mrtvol. Ta zdechlina už pořádně páchla a Calder ji měl v jutovým pytli. Do pytle jsem měl přidat nějaký závaží, protože prej všechny mrtvoly na vodě plavou. Nejenom lidský mrtvoly. Tak jsem to udělal a králičí mrtvolu v pytli jsem v noci donesl na Tři kruhy a hodil jsem ji do studny. Šel jsem z Osmičky pěšky, aby mě neprozradil kůň. Šel jsem po pastvinách a po pastvinách jsem se taky vrátil na Osmičku.
Cal Donovan mně za ten mord slíbil dva tisíce doláčů. Ty prachy skutečně měl, já je viděl. Nikdy jsem však žádný prachy od Donovana nedostal. Myslím si, že Donovan musel hodně zaplatit Calderovi.“
„Co dělal doktor Calder s těmi zvířecími mrtvolami ?“
„Asi nějak zjišťoval, která z nich je nejjedovatější, ale já na mou duši nevím. Nerozumím těmhle věcem, ale přísahám, že mrtvolu, kterou jsem tady vhodil do studny, jsem dostal od Caldera. Calder mně radil, abych při práci se smradlavými mrtvolami nosil na rukou rukavice a abych ty rukavice potom spálil. To jsem doopravdy udělal, protože Calder nosil rukavice taky, když sahal na zvířecí mrtvoly. Ty mrtvoly smrděly opravdu parádně. Calder s nimi dělal ve sklepě nějaký pokusy. Měl takovej divnej aparát, do kterýho se musí čumět seshora.“
„Myslíš mikroskop ?“
„Já nevím, jak se ten krám jmenuje.“ odpověděl Dak Blondel. Když jsem mu nakreslila obrázek mikroskopu, Blondel přikývl:
„Jó, takhle nějak ten Calderův aparát vypadal.“
„Chceš ještě něco dodat, Blondele ?“
„Cal Donovan měl pro mě ještě jeden moc zvláštní příkaz. Kousek vedle studny totiž odjakživa ležel asi deset liber těžkej kámen. Když jsem tu studnu otrávil, odnesl jsem podle Donovanova rozkazu ten zatracenej šutr asi 50 yardů za budovu ranče. Myslím, že to mělo být znamení pro někoho... pro někoho z Donovanovejch lidí na Třech kruzích. Ale ať mě vezme čert, jestli vím, komu vlastně chtěl dát Cal Donovan znamení, že je studna otrávená.“
„To je všechno, Daku Blondele ?“
„Jo. To je všechno, co vím. Než mě sejmete, chci vidět Caldera a Donovana, jak společně visejí na větvi. Řek' jsem vám dočista všecko. Dejte mi teď pořádně napít vody bez tý proklatý soli.“
„S tím napitím ještě chvilku počkáme. Chceme od tebe písemné přiznání a obvinění rančera Cala Donovana i doktora Caldera ze spoluviny na hromadné vraždě osazenstva ranče. Aby sis své přiznání nakonec nerozmyslel. Pokud bude někdo tvým soudcem, téměř určitě to nebudeme my.“
„Jak je libo, madam.“ zachrchlal žíznivý Dak Blondel a výpověď napsal.

Kdo mohl být oním tajemným "Donovanovým člověkem" na Třech kruzích, to jsme bohužel nezjistili. Ani rančer Benny Hill o nikom podezřelém (z řad svých vlastních lidí) nevěděl.

—

Jos Windon, Kim Shaller a Bud Sheehan se odpoledne vypravili do Jetmore. Jejich úkol byl jasný a pomoci jim mohl také Bill Sanders.
Chlapi raději počkali až do setmění. Na Calderovy dveře zabušil Bill Sanders.
„K čertu, co se děje ?“ ozvalo se za dveřmi.
„Potřebujeme vás, doktore. Máme tady jednoho postřeleného kamaráda.“
„Snad neumírá. Vezmu si svůj kufřík.“ odpověděl skrz dveře Calder. Po chvíli skutečně vyšel ze svého domku, ale dostal od Billa tvrdou ránu pěstí do brady. Bud Sheehan se k Billovi připojil a zasadil překvapenému Calderovi několik dalších úderů pěstí. Jos a Kim pak otřeseného doktora snadno spoutali. Nasadili mu roubík a posadili ho na koně.
„K doprovodu Caldera na Tři kruhy stačí dva chlapi. Zbylí dva můžou tomu lumpovi prohledat barák.“ navrhoval Bill Sanders.
„Raději bych do toho baráku nelezl. Bůh ví, jaké bacily tam zůstaly po těch jeho pokusech se zvířecími mrtvolami. Calder asi ví, co má dělat, aby se nenakazil. My to nevíme. Raději bychom měli nějak přilákat rančera Donovana.“ mínil Kim Shaller.
„Můžeme mu zítra Calderovým jménem poslat na ranč telegram.“ navrhoval Jos Windon.
„Blbost ! Poštmistr pozná, že nejsi doktor Calder a telegram neodešle. Navíc tím prozradíme, že se něco děje s Calderem. Jakmile se to Donovan dozví, asi nám zdrhne. To my samozřejmě nechceme.“ namítal Bill.
„Uděláme to takhle, chlapi. Já na Tři kruhy jet musím, protože mám od Bennyho Hilla plnou moc řídit ranč. Zbývající trojice se schová v Billově baráku a počká buď na Donovana nebo aspoň na Hoolihana. Pat Hoolihan nám přece tvrdil, že Donovanovi střelci zastavují neznámé lidi na cestě už před rančem. S těmi pacholky nemá smysl se párat. Na Donovana si počkáme v Jetmore nebo někde pobíž. Něco vymyslíme. Máme přece své dalekohledy a opakovačky.“ navrhl Kim Shaller.
„Neměli bychom raději počkat až co na Třech kruzích vypoví doktor Calder ?“ namítal Bill Sanders.
„Nemám pocit, že by Dak Blondel při výslechu lhal. Jessie umí vyslýchat dobře a Blondelovu výpověď jsme slyšeli všichni. Jenže tady začne brzy poprask, když lidé z města zjistí, že doktor Calder zmizel. Já bych to riskl a zamknu Calderův barák zevnitř na západku. Pak vylezu oknem. Blondel sice tvrdil, že Calder manipuloval s mrtvolami ve sklepě, ale do sklepa já v žádném případě nepolezu.“ rozhodl Bud Sheehan.
Během půl hodiny Bud Sheehan svůj plán provedl. Okno Caldrerova domu zůstalo trochu pootevřené, ale to by viděl jenom ten, který o "vloupání" věděl.

Následující ráno vyjela z Jetmore směrem k Osmičce trojice mužů s dalekohledy, opakovačkami a zásobami jídla. Trojice v poněkud neobvyklém složení. Byli to Jos Windon, Bill Sanders a Bud Sheehan a úmyslně nejeli po dostavníkové cestě. Jeli pomalu prérií a pastvinami. Často zastavovali a pomocí dalekohledů si prohlíželi, co se na dostavníkové cestě děje. Tímto způsobem se jim podařilo obejít jednu hlídku a přiblížili se na půl míle k samotnému ranči.

Po třech hodinách pozorování ranče se Bud Sheehan prohlásil:
„Neexistuje žádný bezpečný způsob, jak zajmout Donovana živého na ranči obsazeném jeho vlastními lidmi. Já ho postřelím, jakmile vyjde z budovy. Troufám si ho zasáhnout tak, aby na to zranění neumřel.“
„Kam ho chceš zasáhnout ?“ zeptal se Bill Sanders.
„Do stehna. Pokud možno do kosti. To ho poznamená nadosmrti.“
„Raději bych ještě předtím dojel pro šerifa Miltona. Průstřel stehna je přece jenom trochu horší újma na zdraví než pár hodin žízně.“ mínil Bill.
„Šerif Milton je poseroutka. Bez důkazů si netroufne jít se ani vyčůrat.“ smál se Bud.
„Právě o ty důkazy se mně jedná. Máte dostatek jídla a pití. Můžete tu zůstat přes noc. Zajedu mezitím na Tři kruhy poptat se, co vypověděl Calder. Oba zajatci jsou určitě nezranění. Víme přece, jakým způsobem Jessie vyslýchá. Abychom šerifa Miltona přesvědčili, potřebovali bychom ještě jedno písemné přiznání. Konkrétně Calderovo.“ navrhoval Bill.

Bill Sanders nakonec na Tři kruhy odjel. Zbylí dva muži aspoň přerušili Donovanovo telegrafní vedení a pokračovali v pozorování ranče. Bohužel neúspěšně. Cal Donovan zatím nikam neodjížděl ani se na žádnou cestu nechystal.
Když na Osmičce zhasla všechna světla, uložili se Jos Windon a Bud Sheehan ve svém úkrytu ke spánku.

Následující dopoledne probíhalo pozorování Donovanova ranče stejně neúspěšně, jako předchozí den, ale jenom do okamžiku příjezdu dvou mužů. Byli to Bill Sanders a šerif Milton. Milton měl v sice ruce dvě písemná přiznání, ale sám se doznal k obavám:
„Calder i Blondel obviňují Donovana, že si otrávení studny na Třech kruzích objednal. Doktor Calder za to dostal od Donovana dva tisíce dolarů odměny. Ty peníze jsem podle textu přiznání v Calderově domě já sám našel. Udělejte to tak, jak jste včera naplánovali. Postřelte Donovana a pak se budeme bránit. Máte výborné zbraně a můžeme se krýt za těmito skalami. Máte mé úřední svolení. Jakmile se Cal Donovan objeví venku, střílejte !“ rozhodl šerif Milton.

Bud Sheehan musel čekat ještě hodinu. Teprve potom vyšel nic netušící Cal Donovan z budovy ranče. Jediný Budův výstřel zločinného rančera skolil. Namísto očekávané odvetné palby z ranče však zavládlo ticho.
„Proč po nás Donovanovi chlapi nestřílejí ?“ divil se šerif Milton.
„Oni určitě nevědí, kolik nás tady je, protože nás neviděli přijíždět. Bojí se nás a my jsme tu dobře schovaní. Ani se moc nedivím, že se nás ti lemplové bojí. A svýho šéfa taky asi moc rádi neměli.“ mínil Bud Sheehan.
„Jste si jist, že jste zasáhl Donovana do stehna ?“ zeptal se šerif Milton.
„Dostal ji určitě do pravého stehna. Vždycky vím, kam střílím. Když mu během čtvrt hodiny někdo nezastaví krvácení, Cal Donovan zemře. Vykrvácí.“
Střelci rančera Donovana kupodivu nechali svého šéfa vykrvácet. Postřelený Cal Donovan se ještě chvíli hýbal. Snažil se odplížit do budovy ranče, ale ta pro něho byla vzhledem k jeho zranění příliš daleko. Po dvou hodinách bylo jasné, že rančer Cal Donovan je zcela jistě mrtev. Čtveřice mužů se opatrně vrátila do Jetmore. Následující den se z ranče Osmička vytratil i Pat Hoolihan. Po Donovanově smrti už ho tam nebylo zapotřebí. Pat Hoolihan se vrátil na ranč, kde pracoval předtím. Na ranč Tři kruhy.

Případ měl dohru u soudu v Jetmore. Šerif Milton obžaloval dva vrahy a tentokrát v ruce důkazy měl. Výrok soudce byl jednoznačný. Dak Blondel i doktor Calder byli odsouzeni k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl následujícího dne za účasti většiny obyvatel Jetmore vykonán. Rančera Cala Donovana už soudit nemohli. Zemřel vykrvácením po zásahu z pušky Buda Sheehana. Případ otrávené studny tím však kupodivu neskončil.

Za několik dní po soudní exekuci přijel na Tři kruhy poštovní posel.
„Nesu telegram pro pana Kima Shallera. Ten telegram je z Dodge City, ale je šifrovaný.“
„Nechte svého koně odpočinout a pojďte se trochu najíst. My to zatím rozluštíme.“ odpověděl Kim.

Text rozluštěného telegramu byl skutečně zajímavý:
-- Když se v novinách objevila zpráva, že je rančer Donovan po smrti, Katy Hillová velmi dlouho plakala. Vrátit na Tři kruhy se už nechce. Přijeďte to sem vyšetřit. Mary Higginsová. --

„Chlapi, tady máme onoho záhadného Donovanova spoluviníka. Člověka, o kterém mluvil Dak Blondel. Katy Hillová nám toho bude muset hodně moc vysvětlit.“
„Telegrafní posel je ještě na ranči. Můžeme toho využít. Jakou pošleme Mary odpověď ?“ zeptal se Kim Shaller.
„Takovouhle:“
-- Mary Higginsová, saloon u Mary, Dodge City. Rozumím a děkuji. Kim Shaller. --

„Já snad do Dodge City jezdit nemusím. Stále mám ještě plnou moc ke správě ranče a měl bych ji využívat.“ namítal Kim Shaller.
„Tak se mnou pojedou Bill Sanders a Bud Sheehan. Jos Windon ti pomůže při řízení ranče.“ navrhla jsem.
„Proč jsi tedy podepsala odpověď mým jménem ?“
„Protože telegram z Dodge City byl adresován tobě. Odpověď nechci šifrovat. Úplně stačí, když bude Mary Higginsová vědět, že jsme jejímu telegramu rozuměli. Víc není zapotřebí v otevřené řeči sdělovat.“
„Jessie, máš nějaké potuchy o pozadí případu ?“
„Jenom velice mlhavé. Existuje hned několik možných vysvětlení. To skutečné nám bude muset Katy Hillová prozradit, i kdyby jí v tom měla pomoci žízeň.“

„Za všechno vlastně může můj otec, Benny Hill. Nikdy mi nechtěl dát souhlas s tím, abych se za Cala Donovana provdala.“ prozradila po 24 hodinách žízně Katy Hillová.
„Jsi přece plnoletá. Mohla ses za Donovana provdat i bez otcova souhlasu.“ namítla jsem.
„Jistě. To jsem mohla. Jenže jak znám otce, tak by mě po takovém sňatku vydědil. Cal Donovan chtěl získat jak mě, tak i ranč Tři kruhy. Marně jsem mu to rozmlouvala. Když přišel Cal Donovan s nápadem otrávit studnu, nakonec jsem souhlasila. Doufala jsem, že můj otec po vypití otrávené vody zemře, takže ranč podle zákona automaticky zdědím já. V totéž doufal i Cal Donovan. Bohužel to dopadlo úplně jinak. Následkem otrávené vody zemřela matka a nikoliv otec. Mámy mně bylo moc líto, ale nedalo se už nic dělat.“
„Co kdybys po vypití otrávené vody zemřela ty ?“ zajímala jsem se, přestože odpověď byla jasná.
„Já jsem přece žádnou otrávenou vodu nepila ! Své onemocnění jsem jenom předstírala. Donovanův člověk mně nechal u studny nenápadné znamení.“
„Přemístěný kámen, že ?“
„Odkud to víte ?“ divila se Katy.
„Skutečný travič Dak Blondel, když jsme ho dopadli, musel také dlouho trpět žízní, než se přiznal. Přiznal sice i přemístění kamene, ale nevěděl, komu mělo být toto znamení určeno. Bylo však jisté, že aspoň jeden člověk na Třech kruzích musel o otrávení vody ve studni předem vědět. Ani my jsme nevěděli, komu bylo toto znamení určeno.“
„Kdo mě tedy nakonec prozradil ?“ zeptala se plačící Katy.
„Mary Higginsová si všimla, že ses rozplakala po zveřejnění zprávy o Donovanově smrti. Bylo jí to podezřelé a proto nám o tvé podivné lítosti poslala telegram. Tím tě vlastně prozradila. Přemístěný kámen tedy musel být znamením pro tebe, Katy, abys vodu ze studny od dané chvíle nepila.“
„To je sice všechno pravda, ale kdo vlastně vypátral člověka, který ten kámen přemístil a přitom na Třech kruzích otrávil studnu ?“ zajímala se Katy.
„Budeš překvapena, Katy. Byl to chlapík, kterého jsi nám k tomu účelu sama doporučila. Pat Hoolihan. S takovým obratem jsi nepočítala, že ?“
„Ten hlupák Hoolihan že by byl chytřejší než zkušený rančer Cal Donovan ?“ divila se Katy.
„To ani nebylo zapotřebí. Stačilo, aby takzvaný hlupák Hoolihan byl chytřejší než Dak Blondel. Blondela jsme zajali a dopravili ho na Tři kruhy, kde nám celý ztrápený žízní nakonec všechno o otrávení studny prozradil. Přiznej se konečně, Katy !“
„Přiznávám se. Přivolila jsem k pokusu zabít mého otce, ale přitom jsem nepřímo zabila mnoho jiných, nevinných lidí, zejména svou milovanou matku. Předáte mě soudu, Jessie ?“
„Tvému otci s podlomeným zdravím by velice přitížilo, kdyby soudili ještě tebe. Navrhuji, aby ses odsoudila sama. Můžu ti tady nechat buď revolver nebo provaz. Místnost zamkneme a přijdeme se na tebe podívat zítra ráno. Můžeš také napsat dopis na rozloučenou.“
„Komu ? Otci, který mně nedovolil sňatek s Calem ?“ divila se Katy.
„Tvůj otec přece za nic nemůže. Mohla ses za Cala Donovana provdat i bez jeho svolení. Jenže v takovém případě bys asi nedostala ranč. Uvědomila sis vůbec, že Cal Donovan chtěl především získat váš ranč ? Že s jeho láskou k tobě to možná zas až tak žhavé nebylo ?“
„Tohle už nám Cal Donovan nikdy neřekne. To vy jste mého tajného milence postřelili a pak ho nechali bez pomoci vykrvácet !“ plakala Katy.
„Cal Donovan najal vraha, který zabil na Třech kruzích patnáct nevinných lidí. Svou smrt si Cal Donovan plně zasloužil. Ale co uděláme s tebou ? Mám ti tady nechat revolver ? Sama si ho nabiješ a skončíš svůj neúspěšný život ! Nebo chceš raději provaz ?“
„Život milovaného Cala Donovana skončil vaší zákeřnou kulkou. Já svůj život kulkou zakončit nechci. Zbraně jsou mi odporné. Nechte mi tady provaz.“ byla poslední slova Katy Hillové.

Následující ráno už Katy Hillová nežila. V noci se oběsila na trámu. Žádný dopis na rozloučenou nezanechala. Komu také ? Po Donovanově smrti neměla už na celém světě nikoho, komu by své poslední myšlenky svěřila. Vždyť i svého vlastního otce byla ochotna zavraždit nebo aspoň při této vraždě napomáhat.
Jejího otce Bennyho Hilla jsme o smrti Katy informovali jenom stručně. V dané situaci nemělo žádný smysl seznamovat ho se všemi detaily tohoto velice smutného příběhu.

Celkově řečeno, prozrazení celé zločinné akce zavinila především Donovanova lakota. Kdyby totiž Cal Donovan včas zaplatil Daku Blondelovi za otrávení studny slíbenou částku, Blondel by ihned zmizel z Kansasu a veškeré vyzvědačské umění Pata Hoolihana by pravděpodobně vyznělo naprázdno. Rančer Cal Donovan byl totiž příliš opatrný. On sám by se pravděpodobně ničím neprozradil a doktor Calder také ne.

Konec.