U stolku s kávou v kavárně Slavia

Seděl jsem zadumán ztracený v novinách

Za oknem bouře, tramvají kvílení

Deštníku roj, v Národním hrál se Lear

Dopil jsem samotu, chystal se zaplatit

Když vběhla jsi do dveří, na řasách déšť

Já zůstal přikován podivnou závratí

Už nejsem prázdný, cit nezapřeš

Prošla jsi kolem mě, voněla po medu

Vedlejší stůl šťastným se stal

Pak na pár vteřin spojení pohledů

Máš modré oči, když číšník se ptal

Zdali si něco dáš a já si v duchu přál

Ať jsem to já, koho Ti přinese

Na tácku stříbrným, hřejivý sen

Blížit se ke rtům Tvým, pak být pohlcen

Prsty setřelas kapky na čele

Křivky Tvé vyzradil promoklý šat

A jak sluší Ti vlasy zmáčené

Ten obraz mám v paměti na tisíckrát

Poznal jsem Tě, když zrovna pršelo

Nádherné hřmění, do srdce blesk

Kávu jsi dopila, nebe den zjasnilo

V kavárně Slavia spolu sedáme dnes