...šach a mat do dramat...

v dobách těch
podivných
šmíráci vesmíru ztráceli tváře
a koncept chamtivost nabýval na síle

paruka tmáře

schovaná za bílé
barvila na čreno
v neštěstí engoby našich dětí


čas hrál jim do noty cynický melodram
a země plula si v čísi dráze

co mi dáš za boty?
na prámu žebroty
se že prý zmírá snáze

těžko se věřilo...

nebylo ani čemu
neláska kvičela u těla zabitému
dva lokty od čela

na koutcích úst
co nějak tuhly v žití k smíchu

nakreslil osud bludný
uhly jak slinou do kalichu

že spěje k smrti u dna studny

pust

a jestli není zač
se káti

že nám ho vrátí

život, ten zelenáč