Vrkoče stoupající mlhy
s kopečky polárkové zmrzliny
vidím pod víčky tvé touhy
Kapky nikdy nekončících dešťů chladí
bílé ruce a trhliny
v kůře stromů tvoří kruhy
hořící obruče životů ach ty mládí

Most přes potok
hustý jako ranní káva s rozvířeným lógrem
je prohnilý a zpráchnivělý slouží už léta
bronzové hřeby má ostré a otok
z mé nohy uniká
Krví zpěnění jako vlny vřem
vyjeme bolestí jediná věta
s úzkostí se zradou do nás vniká

Kosmický jantar léčí v dešti
je to malíř dotyků
posílám mu třešňový květ
v krůpějích krve a líku
koupaný úsměv plný díků.
Hlava mě třeští
a obklad z něžných a třešňových polibků
kolíbá moji horečku
Vzpomínky dupou jako splašení koně na spánky
a vodopád jejich kopyt tříští
se o tvá ňadra
…Léčivá voda hladí mé ranky
jsem raněný láskou