Až se rozední

Drtím lásku a cit,

zatnutou bělavou pěstí.

A rozbíjím vzpomínky na střepy,

- na střepy,co nesou stěstí. 

Pokládám svíčky a věnce

a otázky těm, …

co poznali cestu do neexistence

Můžeš mi říkat jak žije se lehce,

než seberou váhy a meč

- tý bezoký děvce ...

O ní se mluví, když jim z úst pění,

že kdysi byla,

ale teď už prý na světě není.

Chci ještě počkat a políbit noc,

odejít, až se rozední.

Teď zemřu já a potom až naděje,

ta přece umírá poslední.