|
Vzepjal se blesk
jak kůň
a od země se v nebi trhal samet
To se mi vzbouřila duše
Dlouho jsem nebrečel
a ze slz
jimž jsem nedal slovo
stala se pára
tlak
ten tlak jak
v papiňáku
přinutil Okamžik odložit víčka
Tak spatřil duši
A z páry se stala mlha
Hněv, vlastně špatně
seřízlý krajíc
a lítost..
nejprv ji pohladil
..a přivoněl si k vlasům
..duše se vzepřela
..upřela mu oči
Jenže..
Bylo jim pozdě
a marnost nad marnost je stále marná
„Jsi má,“ řekl Okamžik
a vklouzl v ni jak
do kalichu včela
kapal jed
má duše byla otrávena
bezpláčem
Syčelo
na hvězdy padal déšť
Okamžik zesnul
zůstal jsem sám s trhlinou v čase
a nebylo mi cesty
Byly jen topoly
Ty stráží kraje cest
Však žádný prach
kam bych mohl vtisknout stopu
A nebylo co zvolat
aby nepřeřval mě vítr
Tak bylo větrno
přes můj stín padaly přezrálé moruše
a sem tam had
a sem tam hůl
a hůl a had
a had a hůl
a stůl
a vůl a kůl a půl
a všechno v barvě šedi
jen psi se bojí tmy
člověk má strach z mlhy
|
|
|
