NEHRAJME TO NA STRAVENKY…
Pošlete do rozkvetlé Seminární a Vrtbovské zahrady
sličné dívky nebo poupátka…
Tedy těsně před rozpukem, to tehdy, když jen tuší a vlastně ještě ne zcela,
co všechno budou hned zejtra navíc chtít…
/To, co žiju teď, chtěla jsem už včera…
To, v čem jsem byl, nechci už ani dneska…
To, v čem jsem dnes, já nevím, ale někdy se mi chce blejt…/
Vejce je drahý a „máslíčko“ už dávno,
A z paneláků se ozývá galantnost českých mužů:
„GÓL! Dej mi JEŠTĚ Pivo, ty kachno“…
A do horních řad, tam, kam ještě nedohlédne tvá a ani jiných dcera,
Sedí Děvky, srdíčka s glejtem,
Všichni stejný podklady,
Číst to však dovedou a vědí ze všech nejvíc
a neznají rétoriku a ani řeč těla
/A na Moravě se ptají, dovezeni českým řidičem
a v tašce s islandským jablkem a se švédskou svíčkovou
…“Co to je, mámo?“, …“Jak to v té Praze mysleli?“
A jak se tak s tou svou mámou bavili, tak dotace a naděje
A děvky a Karel, ten Čtvrtý a šunka a pivovary a stroje a hřídele a cukrovary a pole
A chmelnice A tkalcovský stavy a vztahy a kauzy a hospody a školství
A uhlí a uran a doly a železárny a textil a bižu
/big big bižu/ šly pomalu do rektálu
A nabídky, dle božího rozhřešení, taky,
JAKO TO VŠECHNO OSTATNÍ,
do hajzlu…
A tak, zatímco Vyvolený seděl v rozkvetlé zahradě na kávě,
pokuřoval, uveleben a pokukoval kolem
A říkal si, usměvavý, jak to asi bude dál,
Ptáci, kteří přelétali v jiném čase a už jen na podobná místa,
Kálely mu náhodně do té kávy a hrozilo, že on
S tím popíjením a myšlením v naději přestane…
OMLÁDNE
ZESTÁRNE
Růže v parku uvadly
ZAPLATÍ
ODEJDE JINAM
Lidu dejte guláš, zbavte ho dluhů a dejte mu na pivo
A k tomu víru, že Češi nejsou blbci a pivní sejra
A hrdost, která tu byla
a ať už konečně vyplují zbrojnoši na poklidné Vltavě,
nechť promluví Noe, ať řekne, jak to bylo,
ať prozří židovské košer, Blaník a křesťanské Desatero.
Zpíváš-li Mišíka, Purply nebo Kryla, pokuds čet Hrabala, Freuda nebo Kafku,…
Asi je to na hovno…
Kafe, ještě jedno, ferneta
A pak jedno závěrečný
A zaplatim,
Jo a Ivaně to dobrý víno
Díky, bylo tu, jako vždy mezi vámi,
Podivně Vlídno
a až nečekaně milo…
|