Klavírní virtuóz ze mě prý nebude,

          scénáře k příběhům zítra dopíší jiní,

          ráno se neslyšně míjíme na schodech,

          dříve než víno se promíchá s krví

          nerozeznám tóninu, rukopis Chopina,

          výčitky svědomí s přesností hodin

          vrací se ve vlnách, jak od skal ozvěna,

          bývali nezvěstné, proč znovu je vidím

          ovírám přihrádky, jdu život pozpátku,

          tmou zavřených okenic pokojem bloudím,

          psával jsem básničky, potmě, i pro Katku,

          když se blíž nakloníš všechno ti povím

          kostel mě minul vždycky jen o pár slov

          nejde mi prstoklad, ani rozvité věty,

          znám složení slitin i když jim říkám kov,

          na nestálé hranici mezi pravdou a mýty

          polykám doteky od závojů z tabáku,

          do kroužků z cigaret rozplývám sebe,

          tam venku za okny v největším bijáku

          kolik je příčin mezi zemí a nebem.