Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Já&Ty (Přesličce)
Autor: skřIvan (Občasný) - publikováno 13.1.2003 (12:52:05), v časopise 30.1.2003
 

        Já & Ty  (“Přesličce“)

 

            I.

            Hle, cirk. Král je v manéži a klaun na trůně. A Ty, kostka ledu, jak Damoklův meč nad manéží visíš a aniž by ubývalo, vždy ledovou kapkou trefíš královu černou kápi. Ano, král je v černém, v černém splývavém plášti, jenž s bídou osvětlují louče okolo manéže. Je jak lodivod Chárón, z hluboké tmy černé kápě dvě modré jiskřičky očí. O bidlo se opíraje pluje manéží blíž a blíž klaunovi a z místa se přitom ani o píď nehne. Klaun je v trůn modrými plamínky vbodnut a děs jemu nedá sebou hnout. A Ty, ledová kostka, v jejíchž kapkách se láme duha, neomylně přesně a zdánlivě čím dál hlasitěji padáš na královu černou kápi. A král, převozník, o bidlo se opíraje, se sune časem vstříc věčnosti a smrti. Z klauna je smutný klaun, jenž se sotva odvažuje dýchat.

 

            A kdo jsem ?!

 

 

 

            II.

            Hle, letní louka. Rozkvetlá a vonící, v níž klásky trav rozhoupává lehký, svěží letní vánek, jenž rozehrává modrý orchestr zvonků. Je zde i spousta pampelišek, pryšců i kopretin, svým kýváním odměřujících neslyšný čas. Jen uprostřed div – kopretina vyšší než ostatní, s okvětními lístky hedvábnými, hedvábně bílými – avšak uplakaná zdá se. Kolem ní bytelná klec, do níž kopyty buší bílý kůň a černý jednorožec, marně svádějící souboj, snad i o její přízeň. Kopyty klec nezdolají, přesto ale buší a buší, až hřmot se nese úvozem.

 

            A kdo jsem ?!

 

 

 

            III.

            Hle, liduprázdné město. Náměstí sevřené domy v ponurém šeru přicházející bouře. Domy svírané chladem žuly ostrým jak věže gotických chrámů. Vkrádá se temná, tísnivá noc, z dálky znějí bubny hromu. Zvedá se vítr. Na kamení se rozletí sklo vyražených oken. Svit bledého měsíce se ve střepech zlomí. Po hrubých kostkách se šourá stín. Stín starce. Stařec sám je shrbený, vetchý, nuzný. Nuznější než Lazar. Bosé nohy, černé nohavice, holé ruce, holý hřbet, červená kukla. Za ním po dláždění hrká jeho dřevěný meč. Znova hromy zaduní a z kostek se začnou odrážet kapky lijavce. Postava se belhá dál, míří doprostřed rynku, kde schůdky vedou na pódium. Pódium bez kulis, bez opony, s podivným dřevěným ramenem. Déšť buší, až pára se zvedá, a hromy se blíží. Stařec vysíleně zvedá nohu na první schod. Poryv větru jím zapotácí a další jej vrhne na mokré kamení. Odevzdaně přitáhne svůj dřevěný meč, opře se o něj a vstane. Znova prvý schod, nejdřív meč, pak noha jedna, druhá. Schod druhý – meč, noha, druhá. Schod třetí, čtvrtý – a znova pád, pád na prkna ošlapaná, slizká mnoha dešti. Vstát se už nesnaží, škvíry mezi prkny jej sunou dál, hekaje plazí se, bit přívaly deště, až se špinavý nehet krabaté ruky dotkne špalku. Zvedá hlavu, je u cíle. Oddychne si, jeho kdys silná ramena rozduní pódium, jak se zpět na prkna svalí. Špalek je nevysoký, mnoha ranami obitý, a v poryvech větru se nad ním houpe provaz. Stařec po špalku jede rukou, na hraně zachytí se, s úpěním těžce vstává. Divoce dosedá, špičku meče zabodává mezi palce svých bosých nohou. Smyčka – kyvadlo věků – letí s větrem o závod. Déšť neustává, hromy jsou hlasitější – tmoucí nebe rozčísne blesk, osvítí rozetu v průčelí chrámu za starcovými zády a zasáhne dřevěný sloup šibenice.

 

            A kdo jsi  TY?!

 



Poznámky k tomuto příspěvku
fungus2 (Občasný) - 13.1.2003 > Hm. Je to zajímavě napsané.
Body: 5
<reagovat 
centaur (Občasný) - 13.1.2003 > Paráda, to musím ocenit. Výborná obraznost, poetika, poradil sis s tím velmi opravdu velmi dobře. Není to přehnaně kýčovitě lyrizující, je to střízlivé a tím čisté, s obsahem. Opravdu velmi dobrý počin, rád dám jedna.
Body: 5
<reagovat 
julian (Občasný) - 14.1.2003 >

Je to vynikajici. V prvni casti se mi libi kral, ktery i malinko pripomna Smrte z knizek pana Pratchetta... cerna kape, modre plaminky oci... a je to dost desuplne.

Druha mi zas pripomina Amberity a treti.... treti je Poeovska a Lovecraftovska a nevim jaka...

 

Je to ukazka mistrovstvi.


Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 21.1.2003 > úžasné!!!!!!
Body: 5
<reagovat 
rabako (Občasný) - 21.1.2003 > Jůůůů, to je paradní kousek (spíš kus! :o)) Moc se mi líbí. Má to celé nadhernou atmosferu a ta "ledová kostka, v jejíž kapkách s láme duha" je přímo kouzelná!!!
Body: 5
<reagovat 
Kapucín (Občasný) - 22.1.2003 > Má to na mě podobnej účinek jako malby Borise Valleja, fantastický a přitom tak reálný... Čtu a přitom jako bych se dívala na obrazy. Smekám...
Body: 5
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 4.2.2003 > ........... poetika v próze... a moc povedená  líbí a dávám za 1
Body: 5
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 25.7.2003 > zajimava hra se slovy ...
Body: 5
<reagovat 
RottingZERO (Občasný) - 11.7.2004 > Nádhernej basnickej jazyk.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter