Nevidomá duše

ztrácíš se jak slza

co onehdy ti ukanula

na hromadu sněhu

za víčka se vkrádá mlha

marně hledáš něhu

raněná duševní slepotou

klopýtáš nesprávným směrem

city si nahrazuješ samotou

cesta zavátá je hněvem

tvá duše nevidomá

nenachází náruč

chodí kolem jak pitomá

slyšet alespoň

ji znovu nauč

---------------------------------------