Jdu s hlavou v oblacích

A nohama se jentaktak dotýkám země

Stále jako kdysi

Mám pocit že bych mohl létat

Stačilo by jen roztáhnout ruce

Je to všechno tak snadné

Směju se těm ustaraným tvářím

Spěchajícím a nervózním

Já - plující proti proudu všeho

Ale směr mé cesty

Už dávno není tak zřejmý

Jako před léty

A když se zastavím

Na břehu řeky

Svůj odraz

Najednou nepoznávám

Není to vinou

Vína nebo whisky

Nebo mlhy co mě tak důvěrně objímá

Ani temných mraků které se stahují na obloze

Je to daň

Kterou musí zaplatit každý

Ať se snažíš sebevíc

Křičíš pláčeš nadáváš

Stejně jednou

Zastavíš na břehu řeky