Scenerie jako vod Lady!… (znáte tý idylický barvotisky, visící na školních chodbách) -
potůček mezi vrbkama… zteřelej mostek, kerej nikdo neopraví -
dokud teda místostarosta Jeřábek Ludevít nenechá ve škvíře kotník ovíněnej
a nezapasuje se až po pás při vehementní snaze vyprostit se z hrozný pastě – řval až do rána, leč ratunku sa nedovolal… v kravíně dojnice bučely a vzdálenému bučení pozornost dána nebyla - ale to se stalo až za půl roku… včil můstek eště pokopě drží….takže si dám zatra pozor ať nedopadnu
jako Ludevít (za půl roku teda) dávám si bacha a opatrně přejdu na severní svah… hekaje vydám se hore strání… vyplaším jednu myšici a zahlídnu užovku
(esli podplamatou….včil nevim teda) dojdu k brance - promnu si koleno a ovotřu ovlhlej zátylek a zařvu: Richardeeeee…!!!! a znova haleknu krutě… Rííííí- šooooo!…
Jen tři kuřátka vyděšeně povyskočí v kopřivách a metou za kolnu… brafana nevidno, jelikož onen ma sexapetyt už tři dny a roznáší svy geny
za kopcom u konkurentů a dojde až za dvě noci – zpráskanej jako pes…
teda zkaličenej na těle - leč potěšen na psí dušičce…
nevěsty čubčí spokojeny – jako vždy….- křiknu potřetí… Ričiiiiiiii !!!…
vejdu na zápražní pískovec vokopaný předky - a zaslechnu chrupkot
a šustění… psát to jako technickej scénář tak činím poznámku:
vidime materii starých dveří - detail- …ruka návštěvníkova se dotkne celou dlaní struktury dřeva… sevře se a zaškrábe na dveře okousanými nehty - posléze zmáčkne kliku… vrzy vrzy zvuk- škvíra se rozšiřuje… chrápání na intensitě…. šustění v rytmu…. kamera najíždí na starej magnetofon (sehnat Sonet duo….ať se Marie snaží -pozn. režiséra) páska magnetofonu pleskavě obíhá… smyk vpravo v kanafasu opoceném chrní Richard Pečenek…polocelek
břich jeho stoupá a klesá v pravidelným oddechování… na břiše hřbetem nahoru rozevřená Kniha… nájezd divák sleduje titul publikace starožitné,vytlačený do plátěný vazby… posléze kamera švenk na prkennou podlahu, kde dopita láhev Starožitné... střihem bichle…det. záběr asi na třináct vteřin…- stará gramatika vyžaduje čas k pochopení… (tajmink až ve střižně!)…
tedy čtěte d i v á c i !!!
“Kniha užitečná y kratochwilná genž slowe: Rada wsselikých Zwjřat nerozumných i zhowadilých, y Ptactwa, kterau člowěku wsselikého powolánj dáwagj, w čemby gegich přirozenj následowati, a gakých powah k zpráwě žiwota dobrého se wystříhati měl.“ ---- No jo no… starožitnou pil a vědě se věnoval… pes na sexsafari… kuřátka se toulají a hubnou… a von si tu chrní… a já zpocenej a v síťce vláčím desitku smíchovskou
v počtu pěti lahví…hnědýho tónování… ku špeku sa šikne pivko… beru knihu… (kamera na můj obličej…volíznu si rty)… Richard zabručí a votočí se na bok… narovnám mu deku přes lejtko ohublý… listuju a šeptám…(jakože recituji koktawě) přecházím a usedám do starého fotelu…v kukačkách zachrastí a chcíplá dřevořezba pípne…
hrkne a umlkne… usměwavě deklamuji :
Po chvjli pták Noh přiletj Řka: pozdraw člověče dětj, Protoť sem se ti ohlásyl, Aby ty se mne nestrassil, Wida mne ptáka welkého A ne často wjdaného Gáť gsem Noh, přeweliký pták, Orličín přesilný dwořák. Nenj tak sylného ptáka, Aby wzal s koněm sedláka, Gako já se oň pokusým, Gek jak luňák kuře nosým. Wynesu wzhůru y wola, Nic mé sýle neodolá. Y ty se mne máš též báti, Dlauho s koňmi neostáti, Máloťby mne napadl hlad, Sklidilť gá bych tě napořád, Gá ti jistě krátce radjm, Neb tě strasslivého widjm……….
Koukám na předsázku… -Od Giřjho Melantrycha z Awentýnu. Pro wzácnost a wýbornost nyní po čtwrté wydaná nákladem Františka Kočky, s 65 w dřewě řezbami, w Praze
w Hrabowské knihtiskárně… elpé 1814… --- a kruci ! šepocu…
na to jedna flaška nestačí…von je Richard sice zažranej do starejch bajek ptačích…ale tuto publikaci mi teda utajil…podivín tajemně se twářjcj…hehe – a včil chrní… šak mám čas a počkám na jeho kykyrykyyy…
jak zamává lokýtky, hrábne po pivu a vodřihne si na počest milýho setkání. (ghroooo !)
Pokud Richarda označuje okolí za podivína… s tím se už onen dávno smířil
a ignoruje úsměšky lidí žijících bez zájmů… já rovněž sluchu nedopřávám hubám ani slovům sarkastickým - naše zájmy nás sblížily…
oba jsme sběrateli ptačích rarit…
oba tíhneme ke světu Bájí… oba toužíme vlastnit a mít ve sbírce obrovská vejce obrovských – dávnotomu žijících ptačích příšer… a oba se pídíme po jakýchkoli zmínkách… písemných…kresebných… a vůbec – sme Cvoklý Nadšenci a rozumíme si… oba máme tajné přání- uvidět ptačího Obra v letu…. uvidět jeho hnízdo…uvidět starostlivost ptačí Obryně… jak elegantně porcuje hladovým krčkům slony a nosorožce… jak láskyplně – mateřským citem vedena – stará se,
by volátka sycena byla stravou vydatnou…
- a i když už věda pokročila natolik, že nálezy hnízd označila za pozůstatky existence fosilních pštrosů hehe…no – Richard a ani já moc teda na pštrosy nevěříme… který pštros by ulovil chobotnatce nebo hrocha funícího v zátočině blátivý !!!?…. GHROOOOO…. Dle naší úvahy… kterou ještě nemíníme publikovat… byla kolébkou oněch imposantních létajících obrů oblast kdesi daleko
na východě, odkudž se rozšiřovali, až nakonec dospěli až do Afriky,
kde dodnes tvoří charakteristickou složku tamních fosilních nálezů….. zejména nálezy vajec…úžasných velikostí… (a ve mne tklivost budících – ghrooooo)…… ovšem…. takový je život badatelský…plný paradoxů… zajímavých
a vzrušujících peripetií… leč ne Afrika!… první nález úžasného fosilního vejce byl učiněn v russké chersonské gubernii, a to už roku 1857. Tehdy ve vsi…. moment – kuknu do poznámek….nebudu vás oblbovat výmysly -
(bože… ten ale chrápe – aspoň ten magnetofon zastavím pařátkem)… tady …!!… tehdy ve vsi MALINOVCE bylo nalezeno v mlýnské strouze velikééé vejce, které bylo vyplaveno potokem z pobřežních nánosů. Stalo se brzy středem obdivu a našlo se mnoho koupěchtivých zájemců.
Zájem však brzo vopad…von ten Kulynyč chtěl tisíc rublů (durak adin!)…vobrovsky prachy tehdá jo! Takže…zustalo mu na krku…jako neprodejný…kvuli přemrštěny ceně.
A osud zapracoval juj… potrestal mužickou chamtivost… Kulynyč se vožral vodkou a rozbil…spadl na svůj křehkej poklad… a s rozbitým vejcem se se roztříštila chamtivcova naděje
na snadné a brzké zbohatnutí. - Job jivo mať!!!
Krásný vejce… krásná řeka… krásný hnízdo… GHROOOOO !!???
Tragické úlomky posléze dostal k prozkoumání charkivský profesor Brandt Maximovič Brundt… a popsal je jako STRUTHIOLITHUS CHERSONENSIS…. Délka 480 mm, šířka 314 mm… obsah asi vosum tisíc kubiků…. Dumal – mudrc blbej – jak velkou pánev musela mít samice….
Řikám… velkou a úúúžasnou… ghrooooo!
(apropos… Struthiolithus… ten název už neplatí… intervenoval jsem…pro nálezy vajec nutno použít jméno STRUTHIO s přidáním patřičnýho jména druhového…takže nikoliv STRUTHIOLITHUS – nýbrž STRUTHIO chersonensis… vám dám teda!!!) A co čert nechtěl jo…(zubama sem skřipal!) - následoval nález čínský! Nějakej Tchu-Te… se popelil vyzáble v pliocenní spraši a našel dvě vejce… ihned řval že sou to vejce dračí…. bych sa posral z těch čiňaňu…to abych chrlil oheň asi…. ghroooooo….
jeden nález doputoval až na Harvard… C.R. Eastman luštil a luštil a nazval…už ani nevim…taky povedenej kousek…se znám ne… jo…hadal se s P.R. Loewym… ten bral na skořapku microscop a tvrdil, že je to Struthio Mongolicus…. a jako napotvoru další russkaja expedice teda… a Alexander Iványč Tugarinov-Zvola… myslim že vo sedum let pozdějc…halekal z Transbajkalska…drže vejce v chtivy slovansky pracce… však znám aji jistyho welšana…chamtivce… John Rule… ten už v r. 1838 – když dorazil do GB z New Zeeland… ne vejce – kost koupenou vod Maori… prej z obrovskyho orla…
(orla z tebe dělají miláčku… ghrooooo!?)… nabizel ji ke koupi řediteli Britskyho musea dr. Grayovi…- za deset liber sterlink plus deset shiling… tak ho vypakovali…
aji Richard Owen ho vypakoval z Royal College of Surgeons…
leč tu nádhernou kost posléze koupil Richard Bright z Bristol…
a daroval ji onomu museu… aby měl svůj štitek… cvok ješitnej vitrínovej teda… GHROOOO…!! A potom ten znesvětitel… August Hamilton…oběvil Te Aute Swamp… dávno vyschlý rašeliniště…
kosti ptačích mláďat stály vzpřímeně…zahynuli miláčkové…
zabořili se a bídně chcípli vstoje!- (dodnes lkám) puzeni touhou po vodě a touhou po dobrodružství… na řece Oreti, jižně od Lusdenu… u Kapua… Waimate Gorge…. ghroooo… nechcu vzpomínat… smutno....
A tož proti smutku m u z i k a !!…. Co jen muj kamarad poslouchal na svým sonetu duo…? snad ne dechovku… v tomto máme odlišnej vkus… já spíše cimbálovku…. to mi zahoří oči… lokťama mávnu
a po vy sko čím radostí… teda…ty chrapeš Rišo!… no jo no… alkohol…
ale von zvykle anitak nechlašče…
se divim divim…chrní teda zdravě….nebudu ho rušit – dám to zticha…
jo – eště převinout tape….cvak… a jejda…. von tu něco mluví… hehe… fonodopis… sa picnu !…
MILÝ PŘÍTELI… PŘED TEJDNEM JSME SE MINULI – JÁ MUSEL SE SLOŽENKAMA NA POŠTU A TYS MNE NEZASTIH… LEČ PŘI NÁVRATU JSEM TĚ UZŘEL…. SPLNILO SE MI MÉ PŘÁNÍ… VIDĚT OBRA V LETU…
ODLÉTAVAL JSI A VOLAL – GHROOOOO - NEMOHL JSEM TOMU UVĚŘIT….ALE CHÁPU TVÝ MIMIKRI…DOUFÁM ŽE MI ZACHOVÁŠ KAMARÁDSKOU PŘÍZEŇ…
NÁVRH TI PŘEDKLÁDÁM… POKUD ULOVÍŠ SLONA…
NE-VY-HA-ZUJ SLO-NO-VI-NU ! DÁ SE S NÍ DOBŘE KŠEFTOVAT… UŽ TEJDEN PIJI…JAK MNE TO VZALO… POKUD SE STAVÍŠ…VZBUĎ MNE… NEBO NE… JAK MYSLÍŠ… A ŠŤASTNÝ LOV!… AFRIKA JE BLÍŽE - V INDII JE KOST
NE-KVA-LIT-NÍ… ZDRAVÍ TĚ RÍŠA… NOHU !
Nechávám ho raději spát… kuřata zaženu do kurníku… stmívá se a kdesi za kopcem pes teskně zavyl láskou…
vznesu se a já zavyji láskou…
uvidět Obryni v letu… uvidět hnízdo… jásat nad snůškou a poslouchat drápky a zobzob!… skořápky pukají… a sytit děti hltavě nenažraný….
m i l á č k u u u u u u u ….GHROOOOOOOOOOOO
....vím že tě už nenajdu....
*
|