post – NA(R)CISTA

      . . . . . . . . . . . . .    . .

   .  .                       . . .

.     .                       .

  .   .                       .

     . . . . . . . . . . . . ..

          . .         . .

rozkousané štětky potulných malířů

         občas rozřežou kostky cukru,

                          v prach je obrátí

            olizují zasněžené nosní nory

a promítají letky                     káňat nad Berlínem

setřesou z ozvěn nános řas plahočící soudnost oken

                              ALE

        nedotknou se …

                    parapetů

to potom padají listy                      metají malomocné turbany

      z oprýskaných kmenů smůlu ždímáme prsty

                                 A

sochám chybí ruce

plesy plné hrdinů si pobrukují trojmístné číslice

*

*

*

proto jsem HAD

bez údů prahnu po kráse

          táhnu se v obrazech pochcípaných krajinkářů

                         trčím z bisexuaility francouzkých pěvců

                               dráždím pahorky pištících Viktorek

Německých kurtizán a komtes z románů o frigidních babičkách

                                             syčím

polykám bílé myšky

tu poházenou střízlivost po ložnici

             škrtím se

                        a předstírám, že umím imitovat loutny

na pranýřových jarmarcích parazitních těl

…. je mi zima

když topím hlavu ve vadnoucích listech gladiol. Možná jen přehrávám frašky z večerníčků,

v dětství stigmatem požíral jsem Muchomůrku a nakupoval petardy u Rákosníčků ?!

a miloval tu Malou Čarodějku … jedovatou kapičku  prosklených barikád

                                                         mám kapesní zrcádko

                                                              a dělám s ním prasátka

                              pro štěstí