Odepni odznaky,

nevěř

svým pojmenováním,

ve skutečnosti

jsme všichni zrůdy.

Ohnivé komety,

bezmocné sochy i medúzy.

Pořád jsme tak trochu spolu,

ale nic to neznamená,

dokud mysl

nebude jediná.

Utiš ji žlutými výhonky,

sladkým nektarem,

pochopíš, kdo jsem,

a jací všichni kolem.

Buď rostlinou a dřevem

v jednom okamžiku,

taky kobylkou

a stádem býků.

Hlavně si nezakazuj

tančit a zpívat.

Vyryj do písku bohům

malou oběť

v podobě písmen a slov.

Dají ti poznat,

jak dýchá zem,

jak je voda

s ohněm spojená

a vítr, že je kamenem.

Květ v hrdle máš

a ten klášter,

co stavíš v sobě,

pro mě nejvíc znamená.