odežeň starosti a úsměv věnuj všem
jak kdysi když ještě kluk jsi byl
veselí ať není hrané – ať není divadlem
právě teď buď vším o čem jsi kdy snil
poslouchám tvá slova jak písmo staleté
odkládám strach a hrůzu z radostí
stávám se - jak přeješ si - zas dítětem
co od všech obav zlých se rádo oprostí
věř mi a půjde vše jak budeme si přát
žádný víc tě nesmí obejmout
jen se mnou teď budeš štěstí prožívat
a žít bez zbytečných pout
tak věř mi…
***
Já věřil…
Ty postavil jsi chrám a mne jsi zavřel v něm
slíbils mi život co mnozí neznají
však zámek tvůj je z ledu vystavěn
z podivných slov co mlhu skrývají
je nás tu víc jimž sliby dal jsi mnohé
skrz stěny z ledu se vidět můžeme
tak pochop to ty zvíře přeubohé
ty bez nás a my bez tebe tu zemřeme
|