Tiše, ach tiše,

botičky.

Jste moc hlasité,

jako krůčky té,

co mne mlčky navštívila,

po tisícáté...

Je to tanečnice

v rytmu mojí pohrudnice,

dýchám zhluboka,

tak je divoká!

Chci tě, říká, chci tě!

Prostoupím tě

náležitě,

překročíš-li ke mně práh

hnedle poznáš

co je strach.

Na vrcholku hory, ze všech strastí,

budem tančit nad propastí.

Mlčím

a jen ji pozoruji,

z mlhy mračna vystupují,

zahalená je v nich celá,

rozpustím tě (se)!

zakřičela.

Ráno vzešel jasný den,

slunce rozpustilo ji jak sen

a já tu zbyla - velectěná,

cítím se však opuštěná.

Cítím se však opuštěná.

Více zde: http://delmonte.webnode.cz/