Mrtvé srnky
Voda
u umyvadla
v ranní agonii
našel jsem mrtvé srnky
jedna krvácela
druhá jen nehybně ležela … jakoby spala
díval jsem se
a
přemýšlel, která je statečnější
Vlak plný žoldáků
nikdy by mne nenapadlo
že právě v tento večer budu sedět ve vlaku …
než přijel
seděl jsem na peróně
a mlčky poslouchal dva chlápky
co si povídali
když odjížděli
ze svých domovů, našli u silnice
dvě mrtvé srnky
jedna krvácela
a druhá jen jakoby spala
do toho ticha
… světla na rezavých kolejích
vlak zastavil – já nastoupil
ač byl vlak téměř prázdný
dlouho jsem vybíral kupé
v některých se krčily zvadlé ratolesti
jinde byly v prachu nápisy
vybral jsem si to kupé,
s otevřeným oknem … přišlo mi nepřátelštější
vychutnával jsem si
tu vandalskou samotu
rozřezaných sedadel …
v té prázdnotě
jsem cítil válku
bezcitnost žoldáků
Vlákna
na tvé kůži
na tvém těle
nezhojená vlákna vzpomínek
vyprávěla si mi
jak si šla s dědou po lese
a u prázdných krmelců
ležely dvě srnky …
jedna krvácela
a ta druhá jakoby jen spala
zdálo se Ti o tom dlouho
a věděla si
že se s tím ještě setkáš
Vzkříšení
na louce se pásly dvě srnky
v to ráno
když jsem naposledy
viděl slunce …
bylo to jak barevné klišé z obrazů
mlčících obýváku
kde nikdo neví
že i srny umírají
v našich životech …
|