VLCI  V  ROUŠE  BERÁNČÍM 

Aneb  MAZANÍ  LIŠÁCI

Muž který vám posílá květiny je vlk v liščím kožichu

Nedávno jsem četla knížku o vztazích mezi muži a ženami a na první pohled jsem  měla dojem, že konečně nějaký muž pochopil ženskou duši. Hned v úvodu například autor prohlašuje, že „dnešní maskulinní společnost je nezralá, zatímco ženy jsou přirozeně zralé, pokud nejsou nedostatkem respektu a ocenění udřené vyčerpané a poškozené.“ Dále ženy nabádá aby se „neušpinily zbytečně mužskými způsoby usilování o to, co mají přímo v sobě od přírody“ a také se rozhořčuje nad škodlivostí ženského bulváru, tedy časopisů které slabší polovičce lidstva vnucují zkreslené představy a hodnoty. S tím nelze než souhlasit, protože jak autor dále tvrdí, „ženy jsou emočně méně odolné a tudíž reklamě a jiným verbálním sugescím snadněji podléhají.“ Vzhledem k tomu, že se kniha jmenuje Hlásím se o Nobelovu cenu, nadšeně jsem si pomyslela, že autor by si jí určitě zasloužil. Nejen pro objevnost svých myšlenek, ale i pro odvahu s jakou se na stranu žen postavil.

Jenže jak jsem četla dále, můj entusiasmus pomalu vychládal,  například když jisté literární kritičce jakési paní Horáčkové,  s jejíž článkem očividně nesouhlasil , doporučuje, aby při mytí nádobí více meditovala a byla tak schopná pochopit dílo, na které pak napíše kritiku. Neznám zmíněnou paní, ale odkaz na nádobí mě v tomto kontextu poněkud zarazil: Že by nepřímá narážka na to kde je pravé místo žen? Ale ne, k takovému lacinému klišé by se určitě nesnížil, bránila jsem autora v duchu. Ale přesto jsem zpozorněla. Na jiném místě totiž připouští, že manažeři a počítačoví odborníci už dávno přišli nato, že aby jim šly lépe logické disciplíny, je třeba dělat něco tvořivého, jako třeba hrát na klavír nebo malovat. Tak proč Horáčkovou automaticky odkazuje ke škopku a ne třeba k malířskému stojanu?

Mé podezření, že poté, co se do ženské přízně vlichotil několika působivými výroky, začal přitvrzovat, se potvrdilo když v jiném článku říká, že ženy by se měly naučit dělat vše na 100% a v závorce uvádí činnosti jako škrábání brambor, opět ono otřepané mytí nádobí a také naslouchání partnerovi! Proč uvedl právě tyto tři a ne nějaké jiné činnosti, jako třeba výše zmíněné hraní na klavír, učení se cizím jazykům nebo cestování? Opravdu si někdo, kdo byl schopen napsat ženské duši tak lichotivé myšlenky může myslet, že škrábání brambor a naslouchání partnerovi by měly být jediné aktivity které zaplňují ženský obzor? Pod obalem chápavého, citlivého a inteligentního znalce žen začaly probleskovaly staleté nánosy mužského šovinismu. To že se jedná o vlka maskovaného beránčím rounem zastánce feminismu se naplno projevilo, když si autor postěžoval, že mu žena nikdy nepřipraví čisté pyžamo, když to špinavé hodí do prádla. V tomto bodě četby jsem začínala vřít: Tak místo aby se radoval, že mu žena vypere a nemusí prát on sám,  rozhořčuje se, že polonahý a  prochladlý musí hledat nové pyžamo v prádelníku. Pokud tyhle řádky náhodou bude číst, doufám že se zasměje, neboť v další kapitole se zamýšlí nad ženským smyslem pro humor a blahosklonně připouští, že ho ženy také mají. Pak cituje anekdotu o muži který sype instantní nudle do vany ve které se koupe manželka s vysvětlením že tak vaří slepičí polévku…

V dalším článku varuje ženy, že podceňovat mužskou inteligenci se nevyplácí, a že „zatímco muži se k duchovnosti musí prodrat usilovnou prací a meditací, ženám to evoluce nabízí jako na dřevěné lopatě.“  Tím si mě opět získal na svou stranu, ačkoliv, kdybych chtěla být jedovatá, navrhla bych, ať muži místo meditací zkusí umýt nádobí nebo si vyprat pyžamo. Vždyť předtím tvrdil, že je to báječný způsob jak si zameditovat.

 „Jak na své muže mluvíte, dámy, tací budou,“ radí autor dále přestože v úvodu avizuje, že zralé ženy v dnešní nezralé společnosti samy nejlépe vědí co a jak. „Aby žena vyhrála, musí se naučit prohrávat,“ zní další rada a nechybí ani odvolání  na zákon akce a reakce s tím, že muž který se cítí ohrožený příliš vehementně se prosazujícími ženami se začne bránit.…Ale neplatí to opačně a snaha žen se prosadit je přesně v rámci této logiky jen reakcí na to, jak se k nim společnost chová? Protože proč bojovat o vlastní práva, když vám je nikdo neupírá?  

V závěru knížky pak nechybí ani návod jak potěšit partnera k narozeninám tím, že si na nahé tělo  naaranžuje kopečky šlehačky, ovážete se mašlí a takto vyšňořená se uložíte do manželského lože…Ach bože!. Něco takového bych čekala spíše v těch bulvárních ženských časopisech, před nimiž autor předtím tak ohnivě varoval, než od člověka bránícího zdravou  intuici zralých žen. Ale budiž, účel světí prostředky, pokud to přispěje k zvýšení sexuálních radovánek a zpevnění manželských vztahů, věřím, že mnohé z nás budou ochotné to vyzkoušet a rády se stylizují v narozeninový dortík.

Vcelku se dá ale shrnout, že kniha mě velice potěšila a našla jsem v ní mnoho inspirativních podnětů.  Je fakt,  že pokud člověk chce, může najít chlup úplně na všem, ať je to jakkoliv dobré. Takže autorův nápad aby kritici, a to nejen ti literární, si napřed zameditovali nad škopkem, než se do někoho pustí, není možná tak špatný. Při mytí nanejvýš rozmlátíte talířek nebo hrnek, ale necitlivou a nespravedlivou kritikou napácháte škody mnohem větší.

Po čase jsem narazila na jinou knihu o vztazích mezi ženami a muži, náhodou ji napsal také muž. Název Proč ženy nechápou muže zněl opravdu slibně a napovídal, že pisatel má v těchto zcela věcech jasno, zatímco čtenář, potažmo čtenářka, konečně pochopí, proč toho svého chudáka partnera nechápe a co dělá ve vztahu k opačnému pohlaví špatně. Trochu mě zmátlo, že se hned  v úvodu přiznal, že nikdy nepochopil, co ženy vlastně chtějí…to by se snad kniha měla spíš jmenovat Proč muži nechápou ženy. Ne že bych si chtěla hrát se slovíčky, ale pochopením toho, co ženy od mužů očekávají by se autor možná  spíše dobral podstaty problému toho, proč si obě pohlaví navzájem nerozumí.

Přiznáním se ke své bezradnosti mi byl okamžitě mnohem sympatičtější, muži většinou nikdy nepřiznají že něčemu nerozumí a ti kteří to dokážou jsou frajeři. A když o tom ještě napíšou knihu, tak jsou frajeři na druhou. Navíc titul neříká nic o vzájemném nepochopení, jen to, že ženy nechápou muže... Takže mé pochybnosti ohledně názvu jsou jen důkazem, že jsem nic nepochopila a autor měl vlastně  pravdu.

Stejně jako v prvním případě začala kniha velice pozitivně, autor  zahájil svůj útok na ženské emoce tvrzením, že ženy mají svaté právo být alergické na škatulkování typu  muž vydělává - žena vaří, a  kritizuje mužské sexistické stereotypy. Jeho teorie že muž je tvor cílový zatímco žena tvor průběhový mi připadá přímo geniální. Pokud to převedeme do sféry sexuální, dalo by se říct, že muž je něco jako tvor na jedno použití, zatímco žena je opakovačka která jede pořád, dokud se nezasekne. Zatímco většina mužů po orgasmu zvadne, žena může průběžně pořád dokola do roztrhání těla.

Na následujících stránkách zmíněné publikace se princip pochopení muže zužuje na téma pochopení jeho potřeb, zejména sexuálních, které jsou jakoby nadřazené potřebám ženským. Například zde stojí, že neukojení mužova pudu souložit může být stejně bolestivé jako neuspokojení ženina pudu vychovávat děti.  O bolesti neukojeného ženina sexuálního pudu se v dané publikaci nemluví. Nicméně autor dospívá k názoru, že rodina  a děti jsou jedinou ženinou touhou.To mi připadá stejné jako škatulkování typu muž vydělává- žena vaří, o kterém v úvodu autor říká, že je nesprávné a ženy mají právo být na to alergické.

Oba autoři tedy jako mazaní lišáci začali  přikyvováním, podkuřováním a lichotkami, systematicky a vychytrale si získávali sympatie čtenářek líbivými hesly o tom, jak jsou špatné určité sexistické stereotypy a jak nespravedlivé je dnešní maskulinní nastavení společnosti, pod beránčím rounem zastánců ženských práv se však postupně měnili v šovinistické vlky, kteří vytrvale sledují svůj cíl a tím je naopak prosazování a obhajování mužských potřeb (od čistého pyžama po odůvodnění práva souložit s kýmkoliv kdekoliv) Nenápadně, leč s typicky virilní vehemencí pojišťovacích agentů, se snaží vnutit emocemi obměkčeným ženám právě ta klišé a stereotypy  o kterých na počátku prohlašovali, že jsou nesprávné (tedy ženy do kuchyně a k dětem a muži hurá do světa rozsévat a dobývat jiné ženy s jistotou, že až se vrátí domů, najdou veškerý komfort včetně manželky pod kopcem šlehačky). Doufám že oba autoři, popřípadě i ostatní pánové, pochopili, že se jedná o nadsázku a že je nepovažuji za vlky, ani za lišáky.

Ale už vůbec ne za beránky.

Poznámky k tomuto příspěvku

PetrSuk-Zbraslavský (Občasný) - 21.12.2011 > hezky napsáno jdu umýt nádobí Body: 4 <reagovat

libusepalkova (Občasný) - 21.12.2011 > PetrSuk-Zbraslavský>  dík jen nechápu proč je to tak divně odsazený a rozčleněný <reagovat

PetrSuk-Zbraslavský (Občasný) - 21.12.2011 > libusepalkova> zjevně jsi to tam dala vycentrované... <reagovat

Sallybill (Občasný) - 22.12.2011 > Dobré k zamýšlení. Musím však říct, že Ty také smýšlíš o mužích předpojatě, ale to je přirozené. Celý problém vyvěrá z popírání rozdílů mezi muži a ženami a naopak, z jejich umělého vytváření. <reagovat

libusepalkova (Občasný) - 22.12.2011 > Sallybill>  souhlasím, možná  jsem při psaní byla trochu ovlivněna tím co jsem si předtím přečetla a tak jsem na to reagovala ve stylu na hrubý pytel hrubá záplata...dík za přečtení a komentář <reagovat

padulib (Občasný) - 21.12.2011 > Pěkně jsem si chvílema zasmál.. Děkuji Tak tak, není lehké aby si dvě rasy ,,jen tak'' rozumněly. Ale prý to jde.. sem někde slyšel ... Body: 5 <reagovat

libusepalkova (Občasný) - 21.12.2011 > padulib>  jo jde to můžu potvrdit  dík za přečtení a za bodíky jen se omlouvám že je to tak divně naporcovaný jdu s tím něco udělat  už mi hodný lidi poradili <reagovat

padulib (Občasný) - 23.12.2011 > libusepalkova> K tomu že ,,to jde'' - to ale asi nebude umět moc párů,ne? Musí to být docela fuška. A pokud se sn(m)ažej oba, tak to jistě stojí za to, ale kdyžby za provaz táhnul jen jeden -... <reagovat

Čtenář - 23.12.2011 > za provaz by táhnul jen jeden.. <reagovat

libusepalkova (Občasný) - 23.12.2011 > čtenář>  ve dvou se to líp táhne...snažení a smažení někdy fakt vyjde na stejno <reagovat

Michelle (Občasný) - 26.12.2011 > Úžasné, co někteří "samečci" vyžadují... já dělám oběd, on večeři, a když si zapomene ručník a pobíhá mokrý po bytě, ráda se zasměju a neletím mu ho vyhledat do skříně a s úklonou podat <reagovat

libusepalkova (Občasný) - 26.12.2011 > Michelle>  tak to má být <reagovat

Zrušit obrázky    Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno   e-mail> Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + tři ?