Asi stárnu!
Když se z podstatných věcí stává lež
když se z nepodstatných věcí stávájí podstatné
a ty víš,
že se stejně změní v lež
asi cítíš
že stárneš
snažíš se uchránit tělo
zahříváš si prst
kterým ukazuješ k nebi
a radši se nedíváš
a najednou najdeš poezii
takovou tichou
takovou na pohled prázdnou
takovou nemilosrdnou
komnatou vsypanou truhlu
bezejmených obrazů
lesních strání
i těch kamenů v polnostech
zahojených jen tak napůl
a pak hlasitá vzpomínka
že vloni bylo stejně
a stejně jsme se z toho dostali
a stejně jsme se tomu zasmáli
a stejně to bolelo … a my, že prej ne
a že se to vsákne
a že se to zahojí
a že nebe bude modrý
a že svíčka dohoří
a že budeme krásní
a že budeme svobodní
a že se nakonec vrátíme
a že to stejně bude jiný
a že to stejně bude jiný
a že to stejně bude jiný
a jiný
a jiný
asi stárnu
tak nějak hlasitě
uprostřed děje
kde se toho zas tolik moc neDĚJE
i když možná víc než bych chtěl |