Sen Karla IV.

Včera večer podivný sen se mi zdál,

v němž sestoupil sám ke mě z nebes král,

tvář zlatě mu září, starší šedovlasý pán,

a za ním andělé, držíc v letu chrám.

Přistoupil a řekl „ víš já jsem bůh,

ten kterému jednou povíš teď mě suď,

nyní však sestoupil jsem na zem k vám,

bych ti pověděl že budeš císař římský, český král.“

Jsi dědic zvučné české země,

vzkvétat bude tvoje české plémě,

ty vsak musíš bohu svůj život dát,

a po věky věků ho milovat.

Vystavíš zde město jasné,

jehož sláva hvězd se bude dotýkat,

však marnivosti to buď ti jasné,

té se musíš navždy vzdát.

Pamatuj jaké místo zastáváš zde na zemi,

takové přisoudím ti i na nebi,

proto rozumu v úvahu vždy musíš brát,

svůj lid  milovat, a k spravedlivým ohled brát.

Po těch slovech srdce mé bít náhle přestalo,

on však kříž na čelo mi udělal,

pak nebe z jasna se zas zavřelo,

a já dále v klidu dětském spal.

Po letech později.........

„Věru toho bych se tenkráte ani nenadál,

že budu to co nyní jsem, totiž čechů a němců král,

však splnilo se vše od té noci podivné,

a propó kraloval jsem dobře, řekni  biskupe?“