|
| |
 |
|  |
Dveře za mnou zaklapnou a octnu se na prázdné ulici. Venku je mráz, ledový vítr klouže po dlažbě a bije do ní nánosy sněhu. Lampy ochable blikají do tmy. Dýchnu si do dlaní a vykročím dolů ulicí.
Zastavím se pod vývěsním štítem nějaké restaurace. Za okny v zakouřených místnostech posedává několik hostů, cosi hledají na dnech svých sklenic. Posadím se na schody před vchodem do restaurace a zapálím si cigaretu. Pak vstanu, je mi zima, vejdu tedy do restaurace. Když si pověsím kabát, nikdo nezdvihne oči ode dna své sklenice. Přál bych jim, aby našli, co hledají. Posadím se k prázdnému stolu. Kouřím cigaretu a rozhlížím se kolem.
-Dáte si ?
Podívám se na servírku. Zírá kamsi skrz prázdné okno.
-Co ?
-Dáte si ?
-Kafe
-...?
-Dám si kafe !
-Turka ?
-Aha ... jo , turka
Od výčepu mě sleduje číšník. Když servírka zajde do kuchyně, jde za ní.
Dál kouřím cigaretu. Muž u vedlejšího stolu si opře hlavu do druhé ruky. Sedí sám a v popelníku mu dohořívá netknutá cigareta. Vstanu a jdu k němu.
-Můžu si sednout ?
-...
-Díky, nechci sedět sám, můžeme si trochu popovídat.
-...
-Jestli chcete, abych si odsedl, tak řekněte, sednu si k někomu jinému
-Šoustá s nim
-Cože ?
-Ta děvka ! Šoustá se všema
-Aha
-Jen se podívej, jak natřásá ten zadek, ten si o to říká
Servírka vyjde z kuchyně s číšníkem v patách.
-Je tady novej. Taky ho hned vošoustala. Jen se podívej, jak za ní běhá. Vocas !
-No jo, to je život
-Život na hovno, když ta vaše šoustá se všema
-Hmm
Muž vstane, hodí na stůl bankovku a chystá se odejít.
-Já s ní nešoustal
Nevím proč, ale chtěl bych, aby ten muž neměl tak zatracenou náladu, nechci sedět u stolu sám a mapovat dno své sklenice.
-Taky tě vošoustá
Muž odejde. Cigareta mi zatím dohořela. Rozhlédnu se kolem. U vedlejšího stolu sedí muž a nervózně potahuje z cigarety, típne ji a zapálí si jinou. Servírka mi zatím přinese kávu.
-Díky
-Co vám vykládal ?
-Cože ?
-O čem ste s nim mluvil ?
Ani se na mě nepodívá.
-Tak ... o životě
-Aha
Servírka odejde. Usrknu kávu z šálku.
-Kurva !
Káva je horká.
-Co jste to říkal ?
Muž u vedlejšího stolu se na mě otočí.
-Cože ?
-Tak o ní nemluvte, je jen zmatená, neví co chce
-Nevím o čem to mluvíte
-Až budeme spolu, všechno se změní, takhle o ní nemluvte, slyšel jsem vás
-Jste blázen, nechápu o čem to mluvíte
-On vůbec nic nechápe, pořád jen, že s někým šoustá, ona není taková, je jen zmatená
Muž vstane, vezme poloprázdnou sklenici a odejde ke stolu do protějšího rohu.
To už je na mě moc. Rozhlédnu se po restauraci. Chlapík u stolu nejblíž výčepu rychle sklopí zrak, když na něj pohlédnu. Další blázen, no to snad ne. Mávnu na číšníka. Dělá, že mě nevidí. Chvíli tedy sedím a sleduji dno sklenice. Půjdu na záchod a cestou zpět zaplatím kávu. Vstanu tedy a jdu k proskleným dveřím vedoucím na chodbu se záchodky. Přede dveřmi se otočím. Pohledy všech hostů spěšně spadnou na dna sklenic.
Dveře od záchodků se za mnou zaklapnou.
Když se vrátím do výčepu, jako bych přišel k televizní obrazovce s pozastaveným obrazem. Hosté dál podrobují dna svých sklenic povrchové expertýze. Na chvíli se mi nepřítomné pohledy hostů zaseknou do tváře a pak klesnou tam odkud se vynořily.
Přidu k číšníkovi.
-Zaplatím
-Co to ?
-Zaplatím !
-Aha, hned jsem u vás
-Zaplatím hned, tady je za tu kávu, nashle
-Dejte si pozor !
-Co ?
Číšník zrudne a začne prskat, až mě to vyděsí.
-Dej si bacha frajere, a přemejšlej než něco uděláš !
-Ježíší kriste, polibte mi prdel, to se tady snad kurva všichni posrali nebo co !
-Dej si bacha
-Nashle
-...
Vezmu si kabát z věšáku a vyjdu z výčepu. Pohledy všech hostů s rachotem narazí do za mnou zaklapnuvších se dveří. Oddechnu si a vykročím do zasněžené noci. Před sebou zahlédnu ve tmě a vánici ceduli taxistopu. Doplouhám se k ní a chvíli šlapu ve sněhu. Pak zaslechnu zvuk zabouchávaných dveří a pomalý klapot podpatků.
Oddechnu si, žádný z těch magorů to není. Ze tmy se vynoří servírka a postaví se k ceduli hned vedle mě.
-Ahoj
Je mi trapně, když tam tak stojíme jen se zvukem šustících vloček sněhu.
-...
-Kde máš číšníka ?
Uzemní mě chladným pohledem a dál stojí nehnutě. Mlčím taky.
-Taxi je tu za chvíli
Zírá tupě do země, když mi to říká. Vlastně je docela hezká.
-Mám teď pár hodin čas, jak seš na tom ty ?
-Skočil bych někam na skleničku
-Fajn
Pak zase zmlkne a dál zírá do země.
-Pořád mluvíš tak málo ?
-V takový zimě se nežvaní moc dobře, to je jasný jak facka
-To je fakt, ale jestli se máme seznámit, tak to není zrovna nejlepší začátek
-Taxi je tu za chvíli
-Fajn
Za chvíli u nás zastaví taxi. Nastoupíme oba dozadu. Servírka...
-Jak se vlastně jmenuješ, já jsem Adam ?
-Eva
-Cože ?
-Eva, je na tom něco divnýho ?
-Já jsem Adam. Mmm. Adam a Eva. Mmm.
-Nech toho.
Všimnu si, že nás řidič sleduje ve zpětném zrcátku. Rychle sklopí zrak a sleduje vozovku. Ježíši ! Ani se nesnažím domyslet.
-Vy se znáte ?
-Kdo ?
-No ty a tady pan řidič
-Tak trochu
-Tak trochu ?
-Párkrát jsme byli na skleničce
-Aha
Ani nevím co mě to popadne a začnu se smát. Směju se jak blázen a řidič mě sleduje ve zpětném zrcátku.
-Čemu se sakra směješ, co je na tom tak vtipnýho ?
-Tak
Směju se dál jak šílenec.
-Co tak ?
-Tak, něco mě napadlo
-Co tak veselýho tě napadlo ? A přestaň se smát jak magor !
-Nic, jen mě napadlo, jestli si s ním šoustala
-Jako ským ?
-No vy dva, ty a tady pan řidič
Řidič šlápne na brzdu, až jde auto do smyku a toporně se na mě přes naběhnuté ramenní svaly otočí.
-Cože ?
-Co ?
-Cos to řek ?
-Nic, nic, vlastně už jsem na odchodu
-Tak počkat, hochu, to si musíme vyjasnit
-Nech ho Roberte
Hmátnu po klice od dveří taxíku a rychle vyklouznu ven do tmy.
-Tak díky a nashle
Pak dveře zabouchnu a rozeběhnu se ulicí po pravici kamsi do bludiště uzkých uliček.
Ještě za sebou zaslechnu řvát taxikáře cosi o šoustání a zabíjení, ale po chvíli řev zanikne zadušen nánosem šustivých sněhových vloček.
|
|
|
