Mocná a zlá touha

V zahradě mých slov i činů

Pomalu teče řeka snů

Rozlévajíc se do temna mé mysli.

Sny se pak v led mění

A tají jako sníh

Melodie citů jinak znějí

Stejně jako smích.

V nekonečném labyrintu prázdných hlásek,

Kde neupřímnost často spává

Zapaluje se ve mně zlost dravá.

V údolí chtíče marná jsou slova

A prach je těžší než kamení

V údolí chtíče marná jsou slova

A krvavou bitvou je svádění.

Polibek naděje chladné rty zahřeje

V klidné vodě samoty rozvíří peřeje

Což v pokoji zaplaveném černou tmou rozsvítí tichý svícen.

Pak jen smutné oči sledují

Jak lodě se sliby odplouvají

A pokoj se opět ponoří do černé tmy, zhasne tichý svícen.