TOTální E Magazín

Neobviněný
Autor: skol (Občasný) - publikováno 20.12.2002 (16:02:20), v časopise 14.1.2003

Mezi tvé hroudy havranů

na polích

stavěl jsem dům z kostek

vody

Jabloňový sad...

Zátiší s jablky

a hady Nespočítám

kolikrát lovil jsem v řece

odrazy tváří

na háček své samozřejmosti

z kuchyňské soli Nespočítám

kolikrát bolí

cinkot vína do sklenek...

Neovíněný

kapkami slin odteklých dříve

než oči z hloubky vyteklých střívek

Neojíněný

vločkami výčitek odtátých dříve

než pronikly žárem

mých oběšenců na stožárech

Poznámky k tomuto příspěvku

Naty (Občasný,Redaktor) - 21.12.2002 > Navzdory názvu mi to zní jako sebeobviňování. Mělo to tak být, nebo si vymýšlím? Ale nápsané je to moc hezky.		Body: 5

		<reagovat

Čtenář - 21.12.2002 > nezní mi to jako sebeobviňování, spíš jako pochopení, že i věci, které se mi na sobě samém nelíbí a obviňuju se za ně, mohou být - a bývají také konstruktivní .... přijde mi to jako začátek rozlišování - nerozdělování na "jen černou" a "jen bílou" považuju to za velmi konstruktivní báseň a samozřejmě velmi pěknou		Body: 5

		<reagovat

Čtenář - 21.12.2002 > taky je v tom pokora, možná lítost ... chtěl jsem stavět dům, ale vznikl jabloňový sad ... nevěděl jsem, co s voudou, kterou mám v sobě ... nejde z ní stavět pevný dům, ale díky ní vyroste jabloňový sad ... - to je tak nádherné vyjádření ... žár oběšenců na stožárech ... něco, v čem je žár, není mrtvé ... paradoxně - kdyby mrtvé v době výčitek nebylo, bylo by mrtvé teď ...

		<reagovat

majkytka (Občasný) - 26.12.2002 > Zvlastne napsane.....trochu mi to pripomina texty pisnicek od Barty! Ale pekne to je!		Body: 5

		<reagovat

Petr (Občasný,Redaktor) - 5.1.2003 > ty jo ... to se mi hodně líbí ... je to naplněný spoustou obrazů ... tak , jak to mam rád ...		Body: 5

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + sedm ?