Odřeným cestám dopřeje čas zimu.

Ve tvářích zamaluje úsměvy.

Nahradí zprůsvitnělá křídla.

Bylo-li cosi v žilách listů

pod linkou opadu:

kouzlo uvízlé

v rukávu řeky šátrající krajinou,

skřípění v zubech,

smítka vysypaná z deníku.

Břicha ryb blýskají nápovědy

slanému bezvědomí uprchlého moře.

To jenom  poprvé

                        než oko zvykne sklu -

přívěskům zázraků, ledu co netaje,

hladkému unikání toho slova…

… je zapotřebí zaklínadel

v nichž uzounký pokoj pro jednoho obdělává valčík.

A vzdorně zrychlující kroky do prken vybubnují návrat.

I v noci: jako by dálka

běžela tvým snem.

A tys nespal.