Desetník
V jednom parku, v nízké trávě, ležel smutný desetník,
komu vypad, to se neví, byl to asi nezbedník.
...
Protože je malý peníz, záda nikdo neohne
a ani ta straka lstivá, do něj nikdy nezobne.
...
Je to chudák, nohy nemá, před deštěm se neschová,
leží tam a slzy roní, že ho nikdo nechová.
...
Jednou, ale přece štěstí - krátký kroky šouravý,
které patří starý bábě a to paní Skuhravý.
...
Její oko unavené, zachytilo zvláštní lesk,
neboj babi! jsem desetník a ne bouřlivý blesk.
...
A tak jednou, kdysi - kdesi, smutný malý penízek,
přispěl jedný starý bábě na voňavý koblížek.
|