všechno je jinak
sáhl sis do mě
tak nějak v rámci vzájemného chtění
cosi nám chybějíc
nalézáme
do středu upadáme
vracíme se zpět
zranitelný svět
nehod bezbarevných
pochod uniformovaných vězňů
do ztracena
mlčíš
a já nečekám
i když něco bolí
nikdo neví co
nikdo neví proč
možná máky v polích
bolí
když je posbíráš
opadají
v mých krajinách
nesplněných přání
nahrubo vytesaný náhrobek
Zaslepené úplňky
zalepují vášně v nás
a křídla němých ptáků
plachtí někam výš, ...víš
z drobnohledů sestavená
obarvená nebem
září
v tváři...
nesnáším utrpení
padnu raději za vlast
za ticho v říji
nechám se snít
do hloubi
prázdna odejít
vyčkám na zázrak!
jistě mě pochopíš...
|