jdu po odumřelých touhách

a ruce co jsi spoutal

jsou v křeči

oči zavázané šátkem

narážím do všech snů

v nichž kráčím

rty přelepené páskou

utiší dva rozbouřené břehy

jsem přesto plná něhy

mé nahé tělo

spoutané

halím dlouhými vlasy

co jsi vlastně chtěl?

strhnout ze mě šat?

abych byla nahá?

vnitřně nahá...

jsem poražená dáma...