Existenční modlitba
Dnes prvně odevzdám se budoucnosti.
Jejímu Veličenstvu Ješitnosti.
Pár zpropadených řádků vět
Chtělo by obsáhnout můj celý svět.
A život.
S jistotou zase slunce vyjde a zajde.
Bez jistoty mou poztrácenou maličkost najde
Některý dobrý skutek osudu.
Prosit se ale víckrát nebudu!
Už ne.
Jsem unavená, zkrátka chce se mi spát.
Nebudu dávat nic a ani nic brát.
Sklopeným zrakem slovy všech mých děl
Požádám Její Jasnost (Marnost) o příděl.
Jak prosté.
S jistotou zase slunce vyjde a zajde.
Bez jistoty mou poztrácenou maličkost najde
Některý dobrý skutek osudu.
Prosit se ale víckrát nebudu!
Ne.
Jsem svojí mince odvrácená strana.
Hoď! Padne orel nebo padne panna?
Ať padne cokoliv, ať rub či líc...
Je jasné, nebo není, co chci říct?
Vždyť je to fuk!
S jistotou zase slunce vyjde a zajde.
Bez jistoty mou poztrácenou maličkost najde
Některý dobrý skutek osudu.
Prosit se ale víckrát nebudu!
To tedy ne!
|