Plamen vzpíná se barvou vášnivou. Sladké sny se plnit nemohou, sladká těla přetečou rozkoší. Zemřel hoch se svou kartuší.
Prsty hladí vpisky včerejší. V knize mrtvých jsou i nevinní. Všichni, co si to zaslouží.
Chodím hrobkou setmělou, vzpomínky prochází retuší, po zdi dlaně přejíždí, co se smí, co mi zakáží, hledám hocha se svou kartuší.
Nechci tu hrát nesmělou, Dobří jsou jen někteří, otázky hlavou co prach víří, vítr odvane všechna chmýří. Pryč, do bezpečí.
Snad tvé slzy prominou... Hochu se svou kartuší, nezlob se na noc včerejší padá omítka ze zdi protější, jsi pryč, tam, kde se vyřeší.
Přicházím k tobě s omluvou, za nůž orla ostřejší. Tu cestu přes sedm moří. platí slzami, jež se vypaří, nádoba plná rozkoší.
Jsi sám neschopný povahou, přežijí jen ti silnější. Neboj, zaplatím daň krvavou, tys nikdy neměl na nájem... Dlužím zůstat s tebou, jsem dívka se svou kartuší.
|