On nepromíjí!
Jak jsem tam napochodoval
s božským úsměvem a zkoušel nadzdvihnout jeho kapuci
pod kterou - ouha - jen zírající prázdnota
a nekonečno šeptajícího zvuku.
Ptal jsem se na tu kterou jsem tolik miloval
ptal jsem se bez vysvětlování
jako ten komu je všechno Jediné
kdo ani o píď neustoupí.
V atmosféře samosrážení krve
s věčností pomalejší krápníkových jeskyní
byl slyšet pouze jeho vdech - bez vydechování
a zakřivený prostor vzdalování životu...
V tu chvíli prudce odkudsi z hloubi
uchopila mne jeho síla
a kolem zápěstí provaz mi utáhla...
Beze slov nastoupil temný převozník
Pán podzemních řek
a pádlem odrazil od břehů
do bezčasů mezisvětí
Za kovové oko své otázky
zavěšen a vláčen jsem pro výstrahu
vodami sebezapomínání
jediného přání
