Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
dobrou noc ...
Autor: navzdory (Občasný) - publikováno 6.2.2011 (22:15:18)
Přišel domů a objal ji … tak, že upadla! Znovu se přiblížil a zvedl ji … jen proto, aby se jí mohl vysmát do tváře. Pak ji odložil na postel a zapálil si … labužnicky … tak, jak to uměl jen on … dlouze a lačně … Usedl do křesla a díval se jak se chvěje … miloval tyhle chvíle její nejistoty a tápání. Byl naprosto klidný, zabořený do křesla, s myšlenkami proplouvajícími tabákovým kouřem …

Rychle se šeřilo … ani se nepohnula … přesto, že jí všechno tuhlo a bolelo. Bála se na sebe jakkoli upoutat pozornost … snad si myslela, že se její muž rozplyne nebo prostě odejde a zapomene, že tu je. Sledovala ho těkajícíma očima, ale nikdy se na něj nepodívala přímo.

Dokouřil třetí cigaretu a zvedl se …

„Víš, miláčku, že to dělám strašně nerad … vždyť víš jak mě to moc bolí, když ti musím dokazovat, že tě miluju … Já prostě nemám jinou šanci, když nejsi poslušná …, ale ty mě naštěstí chápeš. Vím to. Jsi moje jediná láska, moje holčička …“

Při těchto slovech se pohyboval velmi pomalu k ní a díval se jí pevně do očí. Jeho hlas byl plný něhy a pokání, byl smutný, uvědomoval si svou chybu a to, co se mu lesklo v očích, byly snad slzy - pokud to nebyl odraz posledních paprsků dne …

Strašně se chvěla. Jak se přibližoval, její strach vzrůstal a nemohla vydržet jeho pohled … začala couvat … bezděčně … tak, jak to dělají malé děti, když si myslí, že je nikdo neuvidí … vzdalovala se centimetr po centimetru po posteli … nechápala proč ani kam utíká … jistě, že neuteče …

Došel až k posteli a sklonil se k ní … to už měl v očích skutečné slzy: „Odpusť mi …“

Nemohla to vydržet, bezděčně se rozplakala a hlava dávala jednoznačně najevo, že už NE, že už to nejde, že už nemůže dál … ale spíše to bylo další gesto malého dítěte …



Ráno, když mu udělala snídani a on odešel na směnu, smývala poslední stopy jeho těla ze svého … zbavovala se jeho pachu, doteků i vzdechů … Houbou plnou něžné pěny drhla zbytky krve … pak dala do pračky zmazané ložní prádlo, upravila se a také odešla …


Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter