Píšící
krasopisem na neskutečně tvrdé tabuli,v
zádech
přívětivost slunce a v rýhách rána tma
se
prohání čajová usazenina usedá. Kohoutí
volání
se
ozývá a postupně mizí v záhybech
lesu,hor
až
doplyne do malebných údolí,kde se smísí
s
mlhou, která stejně tak rozplyne se v
teplém
povětří. Ptáci zpívají, mouchy
prolétají
kol
mé hlavy, vlásky mávají, hledím na
panorama,
vdechuju čistý vzduch, piji skvělý
čaj.
Je to jen dojem. Vlhké hřebíky se přitom
pískovitě
suší v horské záři. Černé rybičky si
hoví
v zeleni. Páska růže, páska z růže růže
na
růží bílou
Je
svatba a všechny okna jsou zavřené, klidně
sedím,
a kousek se pracuje. Malebný folklórní
styl
dělá horám dobře a vějíře oblak
se
vytrácí na nebi. Muška si mne prsty
na
kraji hrníčku. Kroky navštěvují cestu.
Stín
můj je tělo stolu a hlava dále,
havran
krákorající v hvizdu větru,šeptání
stromů.
Miluji břízu-ta bílá kůra,drobné
lístky
v zelenozlaté mědi. Klid. Zde
neobsluhuje
se, děkujeme za pochopení. Hukot
aeroplánu
a čisté nebe. Cítím v dáli zvony,
jemně
bijí. Devátá. Krá říká
havran.
|