whispermoonlite (Občasný)

alespoň krátce dojem, který ve mně zůstává: dívám se do právě rozšláplé vrstvy ledu na louži v luční trávě. - chladné záblesky se křižují ve večerním, měsíčním světle, hrany a úhly leží přes sebe, a někde se ještě ozývá touha vynořit se z té malé přírodní kalamity, jež postihla subjekt i báseň. - není mi to moc blízké stylově, ale je toho minimálně 51%.- :)) -

nejvíc mi vadí hra s nejasnostmi mezi motivy a proměnlivou dikcí, střídání rejstříků, kdy fráze padají do textu trochu na způsob vloček, nebo malých trosek; cesty namířené do různých směrů a zanechané uprostřed pole; obrazy, jež jsou zčásti poctivě tajemné a zčásti připomínají nedovřená vrata vyplouvajícího trajektu. - do "boty-loďky" zatéká. :))

chtělo by to vynořit se o jednu, dvě prožitkové hladiny výše, aby byl materiál složený do lepší vodivosti - jsem si jist, že něco by odpadlo a zůstala by jen zdravá a silná čára.

shrnu to ještě jinak: básnička se mi moc nelíbí, kdyby šlo o tohle, nejedno gesto bych v ní nemusel, ale jsou v ní místa, která mě silně přitahují, stejně jako vklad, který z ní vnímám - něco silného i v tom polámaném obraze. - asi tak.