bydlím na Okraji
miluju to tam..
kus od místa, kde bydlím
je jezero – a tam je mé místo
mám jedno krásné místo, snad jsem Vám o něm psala, jsem Ethera, sukuba
na hranici hvozdu a pole,
je tam jezero, sníh a
opuštěné ruiny .. to
místo
jsem
já
Jsem jako padlý list..
Jsem jako Padlý list
Teď jsem na chvíli ve hvozdu,
kde prýštící voda přehluší paprsky aut
s magickým kusem dřeva, který tak miluju
je plná mé energie ..
nástroj s kouzelným zvukem
popsaná malachimem ..
na chvíli
jsem hlubokými paprsky černého sněhu
Ethera / AAEN je nový tetragramaton
JÁ..
jako had
<!--[if !vml]--><!--[endif]-->enpower myself.. ((( ~ )))
<!--[if !vml]--><!--[endif]-->Hoření
<!--[if !vml]--><!--[endif]--> změnu
způsobuje
<!--[if !vml]--><!--[endif]-->dřeva
<!--[if !vml]--><!--[endif]--> v kouř
vznášející se ČERNĚ
plující a šířící se jako plazící se
hniloba
v krystalické formě
<!--[if !vml]--><!--[endif]--> <!--[if !vml]--><!--[endif]--> v čistém (anti – světle)
ne – světle
třpytí se
rosou a krví
v těle zvrhlého
alchymisty
jeho sebou stvořený Duch
AAEN
↓
v protipohybu
jsem Ethera, večernice
Dívám se na pohádku
skoro všichni herci, kteří v ní hráli už zemřeli
Jiní jsou znetvořeni stářím
Pohádka zůstala
aspoň o trochu déle
Zůstaly i filosofie, náboženství, dobro, zlo, život, smrt
aspoň o trochu déle
Energie z nás snad nezhasíná
zcela
Nemám si co říct s lidmi okolo mě –
ani mě moc nezajímají
jsem Ethera, večernice..
Nemám si co říct sama se sebou –
lituji se
a toužím po dokonalých okamžicích
s někým, kdo by mě zajímal – a třeba i víc
jsem Ethera, večernice
Mám si co říct s hudbou a s knihami –
to ale nejsou lidé
Peklo i ráj
Peklo osamocení, vynucený ráj hledání..někoho na podobné vlně .. taková setkání jsem už
zažila
Hledání smyslu..
Teď je pro mě smysl., že..
smysl..
smysl..
smysl života..
smysl smrti..
smysl zvracení
A je mi dobře, když pláču
miluji chuť své krve
Že bych se stala dospělou?? Ale ne.. Jsem přece nudná, nebo aspoň nechápu
smysl pro humor, jsem přece cynická, mrtvá .. částečně
Moře..
Trosečník
Trosečníci generace a spirituální exhibicionismus
zpěvy a básně ztracenců a hlupáků na nádraží,
kteří píší v mrazu o slunci .. a moři plném tepla ..
zpěvy těch, kteří píší o setkání, i když jsou sami
zpěvy o lásce těch, kteří ji nikdy nezažili
zpěvy o věčném životě těch, kteří umřeli
zpěvy o bohu těch, kteří viděli peklo
kouzlo existenciálního dramatu
<!--[if !vml]--><!--[endif]-->Chci tančit než zapadne slunce ..
Ještě než vyjde znovu
jsem Ethera, večernice..
tančit ve světle i ve Tmě
miluji se
Negativní energie se prý vyjadřuje
překřížením věcí
například rukou
Silence..
černý vítr ze mě - já
|