Hlavu jsem nechal hlavou,
ať se láme před zaskleným panelem
s plánem města a symboly pamětihodností,
zatímco nohy se vzaly na ramena
a smutně se komíhaly do rytmu;
bosé ruce rozverně poskakovaly v prachu
neznámých ulic,
super hra;
srdce svíralo bič a bilo naprázdno...
Město, kam Jsme se chtěli vracet,
a takhle to tu prošaškovat.
...
Secesní hydroelektrárna se vynořila zpoza rohu,
když už nečekána;
brána času se otevřela,
(rok stará fotka se zpila třetím rozměrem,
postava na lávce se rozmazala a zmizela)
a zavřela se zas.
Zpátky Jsem šel jako člověk;
sám, ale celý. Příště už si přivezu vlastní plánek.
|
