Až do třetí třídy na základce s námi chodila Eliška Žitková. Mnoho neuměla, z několika předmětů propadala, ale uměla krásně zpívat. Když bylo náhodou suplování, téměř nikdy se opravdu neučilo – suplující kantor neměl zájem nalévat další vědomosti do našich prázdných hlav. Jeho úkolem bylo zabránit volné zábavě, jejíž akustická intenzita mohla narušit řádný pedagogický proces v jiných třídách. Proto se snažil změnit volnou zábavu v zábavu poněkud organizovanější. Pokud byla Eliška ve škole, tak nám vydržela celou hodinu zpívat. Z jejího podání si pamatuju jedině Lolitu, kterou vám zde ve svém svérázném zpracování předkládám.