whispermoonlite (Občasný)

to je pravda. - to je jako říct, že když se něco vyjádří slovy, tak se to tím taky neobohatí. - v náhledu tohoto poetického vyznání by bylo nejupřímnějším autorským aktem rezignovat na strukturu, verš, rytmus, metafory, motivy, obrazy a vůbec na slovo jako takové, které všemu akorát stojí v cestě. - takhle mi imperativ prd strukturu chtíc nechtíc vychází. začíná to "prd strukturu" a končí "prd slovo" - v opačném případě bych chtěl vidět byť i jen jedno jediné slovo, které existuje mimo jakoukoliv strukturu. (a tím nemyslím jen jazykový organismus jako celek, ale i tu nejmenší frázi - vše týkající se slov je poznamenané svými vztahy k jiným slovům a způsobem uspořádání - to už je struktura.)

a jestli má něco zautomatizovanou a konstantně odumírající strukturu každodenního jazyka vracet zpátky do života, tak je to poezie, nebo cokoliv ji připomínající, která si musí zvlášť pečlivě všímat toho, jak slova mezi sebou komunikují a co při tom vyvolávají. - jinak se takové neuvědomělé použití jazyka přesune na stranu balastu, kterého je všude dost. - tím nechci říct, že je potřeba o tom vědět teoreticky, ale když někdo vezme do rukou slova a nechce je chrlit na způsob výrobní linky, měl by mít pozorný přístup k tomu, jak jazyk funguje.)