Stál jsem na břehu rybníka.

Ne toho zpola vypuštěného,

ale toho plného

naděje,

která láká rozběhnout se po hladině.
Navzdory plnoprávné noci byly západní mraky prosvětlené.

Lem rybníka byl širokoúhlý,

takový finský,
když jsem ležel na deštěm omyté zemi.
Veškerá nejistota byla na dně.
I žáby respektovaly ztišení.
Strach nemá tak velké oči,

jako jsou ty moje,

když se dívám na druhý břeh,

na západ.
Hvězdy,

spojnice absolutna.