Pearl Harbour (M. Bay), Tmavomodrý svět ( J. Svěrák), to jsou asi nejznámější filmy o válce, které se v poslední době objevily v našich kinech a zarachotily našimi kasičkami i diváckými řebříčky. Uplně jiný je v tomto smyslu snímek Borise Tanoviče Země nikoho, který dokumentuje válku v Bosně v roce 1993. 

              Ačkoliv filmové válečné konflikty jsou většinou plné nafoukaných efektů, či smutných příběhů o neštastné lásce, Tono Stanovič se rozhodl pro úplně jiný postup. Zvolil si komorní prostředí a spousty krve, běžné ve filmech tohoto druhu, nahradil prvky dramatu a komedie, což by divák navyklý na hollywoodský stereotyp vybuchování bomb, těžko očekával. Snímek se odehrává na ,,území nikoho” mezi chorvatskou a srbskou linií, kde se setkávame s dvěma vojáky z znepřátelených stran. Jsou uvězneni v příkopu, a nemohou se dostat ke svým jednotkám. Přestože situace je napjatá již dost, objeví se tam další voják, který se probouzí na skákavé mině. Tím děj dostává zápletku a drama se může rozehrát. Slídivá novinářka na konci udělá velkou chybu, když řekne: ,,Všechny příkopy jsou stejné.” ,,Tanovičův příkop” je totiž opravdu odlišný, a to nejenom kvůli pointě na konci. Tanovič v něm rozehrává dialog mezi oběma vojáky a odhaluje charaktery a náturu Bosňanů a Chorvatů téměř přesně. Ještě k tomu stačí diváka pobavit komickými situacemi (vojáci se pokouší upoutat na sebe pozornost jednotek máváním bílou vlajkou, ale protože neví, kde je jsou jejich vlastní roty svlečou se ze svých vojenských šatů). Postavy obou dvou vojínů jsou zajímavé a plné protikladů. Zatímco jeden z nich je strašpytlem, který by se při první příležitosti vrátil domů, druhý z nich je impulsivním hrdinou, který je schopen obětovat se za své ideje. Ani u jednoho z charakterů se ale nesetkáváme s klasickým rekem, který vyhrává. Tanovičův ,,hrdina” je obyčený člověk vržený do války, který situaci řeší pouze na základě svého přesvědčení a nepsaných pravidel. Přes paradoxnost situace se vám celý příběh možná bude zdát věrohodnější, než Tmavomodrý svět. A také se může stát, že pocítíte stud z války na celém světe. Je úplně jedno, že střih není ideální a kamera nedělá zázraky, v tomto snímku jasně méně, znamená více.

                     Tanovičovi se povedlo natočit snímek o válce bez potoků krve, což není časté. Mnozí z vás můžou mít po shlédnutí pocit, že jim tam něco chybí. Pokud to bude jedna z postav populárního seriálu Mash jsou na dobré cestě. Země nikoho má totiž s Mashem společného víc, než se může zdát. Spojuje je inteligence a odvaha ukázat věci takové, jaké doopravdy jsou. Válka je totiž nesmyslná a krutá všude na světě a nezáleží na tom, jestli se odehrává v Koreji, v Bosně anebo vyhraje Oscara (Země nikoho byla oceněněna jako nejlepší zahraniční snímek minulý rok).