TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 28.11. René

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

>		Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

<předchozí ve sbírce

Tančíme spolu po špičkách z kolekce Intimia
Autor: Amáta (Občasný) - publikováno 13.4.2010 (18:07:20)

další ve sbírce>

Očima hmatám po hlase,

ty uhýbáš jim po paměti.

Zkřehlými prsty po jehlách

čtu skutečnost jak slepé děti.

Neslyším ničí volání.

Necítím naději, když vane.

Oklikou kolem doufání

přichází nikdy nepoznané

Tančíme spolu po špičkách.

Klapotem srdcí míjíme se.

Stín bosých kroků v kameni.

Strach, že nás život neunese.

Že přikryje nás závěj slov.

Že podstatné se nedozvíme.

Že zapomenem napřesrok,

co od předloňska sotva víme.

Poznámky k tomuto příspěvku

Faith (Občasný) - 16.4.2010 > z tak hlubokého dojmu se jentak nevzpamatuju, jsi úžasná Amáto, jen mám stále nedostatek času hodnotit,ale snažím se tě číst pravidelně, sbírka by bodla..;)		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

	Amáta (Občasný) - 17.4.2010 > Faith> Moc děkuju, udělalas mi radost... :-) Zdraví Amáta

		<reagovat

Navždy už bez tebe (Občasný) - 13.4.2010 > Hm..., to je síla.

		<reagovat

	Amáta (Občasný) - 13.4.2010 > germanica> ...v dobrém nebo v negativním smyslu? :-)

		<reagovat

	Navždy už bez tebe (Občasný) - 18.4.2010 > Amáta> Po stránce umělecký se mi to líbí, obsahově :-(... ale to už k životu patří, že...

		<reagovat

egil (Stálý,Redaktor) - 18.4.2010 > . . hezké. Ano, "hezké" - to je, myslím, nejvýstižnější slovo. Rýmy nejsou nikterak převratné, ale neurazí, daktylotrochej má příjemný, plynulý spád. Obrazy jsou docela svěží. Leckdo by možná řekl "taková instantní poetika" a já - ať už toto označení jakkoli nemám rád - bych nejspíš souhlasil. Něco mi v textu schází - možná trochu víc vnitřní členitosti - výraz je takový celkově malebný - slitý; chybí mi nějaká výrazový zlom (a tím nemyslím nutně metrum, spíš hranice mezi obrazy)..... A pak ta setrvalá blízkost kýče; chodíš - byť po špičkách - po jeho hranici a občas ji kousek překročíš (viz slepé děti, závěj slov, klapot srdce a další instantní poetismy)......		Body: 3

		<reagovat

	Amáta (Občasný) - 20.4.2010 > egil> Děkuji za pozorné čtení a zájem, díky za podnětnou kritiku! Budu o tom přemýšlet... Tahle báseň vznikla spontánně jako výkřik intenzivního prožitku, takřka bez cenzury, a jako do takové už jsem pak později neměla sílu zasahovat a korigovat slovní obraty. Je to pro mě především autentické zachycení vnitřního rozpoložení - se vším, co to druhotně přináší (včetně zmíněné hranice kýče některých obrazů, pocházejících z vnitřního pohnutí, které z odtupu často nabývá kýčovitých podob...). Děkuji a zdravím! Amáta

		<reagovat

egil (Stálý,Redaktor) - 20.4.2010 > Nevím, a v podstatě nepotřebuji vědět. Pohnutky a okolnosti napsání textu jsou tvou osobní věcí. Každopádně, je snadné zaměnit pojmy a autenticitu podmínit spontaneitou. Jestli se skutečně jedná o spontánní zachycení vnitřního rozpoložení, výsledek autenticky vůbec nepůsobí (a to právě kvůli výše zmíněnému - absence členitosti výrazu, místy lehce pouťové poetické efekty).. Ale tohle je marný boj - argumenty, které jsi uvedla, tady i jinde čítávám už roky. Přitom o textu samém, o jeho kvalitě, nevypovídají ve skutečnosti vůbec nic. Jsou vlastně bytostně sebestředné.

		<reagovat

čtenář L.S. - 24.4.2010 > Snad v zájmu určité rovnováhy, když už jsem se rozpovídal vedle, bych rád připojil pár slov i zde. První a radostný poznatek je, že mohu text brát vážně. - Druhý poznatek je, že máš dobře vypsanou ruku, protože psát takhle čistě a nehromadit při tom jen okopírované fráze není jen tak. Třetí zjištění spočívá v tom, že vedle méně nápaditých a spíše zlonávykových spojení (např. 1)proč by "naděje" měla právě "vát"? - to je berličková úlitba nedotaženému průzkumu, obehrané klišé - nebo se mýlím a ta tvoje naděje opravdu vane a nemůže jinak? - nebo 2)"závěj slov" - taky známka mírného zpohodlnění a výpomoc "odvedle", nebo do třetice, závěrečné dvojverší - zjevná přebírka myšlenky.) jsou zde i místa jiskřivá a ostrá, za všechny: "Zkřehlými prsty po jehlách//čtu skutečnost jak slepé děti." - pro někoho možná moc ozvěna jiných autorů (něco na ten způsob by se našlo u spirituelních autorů, u Reynka), ale pro mě je to dostatečně svěží. Nebo ještě zajímavější: "Oklikou kolem doufání//přichází nikdy nepoznané". - stejně jako u předchozího případu bych musel někoho přesně citovat, abych doložil, že to není nápadité. Celkově vzato, nemohu z jedné básně soudit, jak moc se tvůj styl opírá o jiné autory (protože ozvěny zde jsou, jsou to rozpoznatelné drobky gest nacházené jindy - a nepřekvapilo by mě ani, kdybys ty autory neznala - mám totiž pocit, že v nějaké fázi slovního zpracování duše autoři tíhnou k podobným obratům a reflexím na podobné motivy), ale už to, že jej v kontextu tvorby nejen internetové (ano, i na tom mýtickém papíře vycházejí větší vyčpělosti, netřeba jej dramatizovat) vnímám jako odlišný, je pro mě dobré znamení. - někde se spokojíš s tím, co ti nejspíš utkvělo odjinud, někde se pustíš sama do prázdna, ale báseň drží pohromadě, působí úmyslem sdělit něco prožitého, i když třeba sama neví, co by to mělo být a trochu víří mezi motivy na určité téma - přiznejme si, je to pocitový mišmaš a motivy přeskakují z jednoho na druhý až trochu nápadně, jako by tím snad měly zakrýt, nebo spíš prozradit, že báseň nemá být víc než povrchový koktejl - a to, čímž se dostávám k podstatnému čtvrtému zjištění, může být její osobitý stylový rys, druh rezignace na lineární spodní proud, na potřebu prodolovat se hlouběji a ostřeji k nějaké noetické zkušenosti. - v tomto se mi nejvíc blíží té druhé básni, o níž jsem psal - tj. záměrem rozvířit barvy a zvuk, zde i hmatatelnější významové motivy pro smysly a trochu je podráždit. - alfou a omegou je v tomto dění, jak už poznamenává egil, pohyb na hraně obehraných myšlenkových a prožitkových konceptů, jazykových výrazů bez jiného opodstatnění než být zde samy za sebe a, lidově řečeno, dělat efektní líbivé vlny. - tedy to, co se též nazývá kýčem. kýč je pro modernisty prokletou hydrou, ale v dnešní době není jeho odmítnutí zdaleka tak samozřejmé.jaké jsou hlavní situace autora, do nichž se ve vztahu je kýči dostává? když se díváme na tvorbu z pohledu básně: jedna možnost je jít cestou původních obrazů a slovních spojení, ale s tím, že to nevyhnutně vede ke krutým experimentům, protože vymyslet dnes něco nového, aby v tom nebyly ozvěny toho, či onoho, je prakticky ve středním proudu nemožné. druhá možnost je přiznat si, že co do jazyka toho moc nového nevymyslím, že ať se na hlavu postavím, vždycky mi tam někdo najde kus Holana, Bretona, nebo Ginsberga (a mohu tě uklidnit, to se týká i tzv. zavedených autorů) a raději se budu spoléhat na pravdivost prožitku, nějakou existenciální potřebu něco sdělit a čekat, jestli z toho vyleze něco zajímavého i pro druhé. - potom záleží na intenzitě a jedinečnosti tvého jazykově strukrutovaného prožívání, v čemž má náklonnost ke kýči tu roli, že může být projevem nedůsledných a berličkových okamžiků v průzkumu onohu prožitku, viz výše. - jinými slovy, kýč důvěryhodnost prožitku zrazuje. ovšem, z pohledu autora, s nadsázkou řečeno, může být nejupřímnější prožívání odpovědno za projevy, které se v jazyce jeví jako opotřebované, kašírované, přehrávané, předstírané apod. - a tam se pomoct nedá, protože lidé jsou, jací jsou, a není možné jim ubírat jejich upřímné prožitky. - takto by se dal jednou provždy uvést do patřičných mezí pseudoargument pravdivost prožitku = silná báseň. nakonec si ale, ve spojení s případem číslo dvě, dokážu představit cestu, která sice rezignuje na hledání nového výrazu, ale opírá se, za požehnání hvězd, o nějakou autorskou jedinečnost - např. o to, jak dotyčný s kýčem pracuje, jak se ten projevuje a zda se na jiné než výrazové rovině nedostává do textu něco dalšího, co jej rozpoznává a určuje a přenáší jeho těžiště jinam. - toto je výrazně postmoderní cesta, literatura, v níž lehčí zábava dominuje nad tíhou poznání, literatura, která bere vytvořené prostředky, výrazivo, motivy, zlomky konceptů a trochu je přemixuje a rozprostře do pouťového vějíře. - to je způsob věrný soudobému životnímu pocitu, vyživovaný technickými prostředky, které jeho existenci umožňují (internet sehrává v rozvoji a rozšíření tohoto druhu básnění zjevnou roli). kdybych měl tvůj styl někam zařazovat, asi by to bylo sem (na základě znalosti tří textů - jistě troufalost :DD). silným pozitivním hlasem je v tomto případě technické zpracování, to, jak text působí na smysly bezprostředně. a to je také tvoje cesta a silná stránka. - z tohoto pohledu tvůj text nepatří mezi tuctové, a když se vrátím k tomu včerejšímu, nepatří tam ani onen. - řekl bych, že nějaká intenzita stylu je poznat. - asi je tvůj koktejl informovanější a zručnější, což nemusí mít nutně pejorativní přídech, neboť to vypovídá o tvém závažnějším pobytu v říši poezie.

		<reagovat

	Čtenář - 24.4.2010 > čtenář> :DDD - aha, teď po odeslání vidím, že jsem těch "pár slov" trochu přepísk. - no ale zamyšlení na kýčem snad stálo za to.

		<reagovat

	čtenář L.S. - 24.4.2010 > čtenář> Ještě upřesnění k mému postřehu o spodním proudu - abych byl spravedlivý, on zde je. vidím jej v tématu míjení se, nedorozumění se, v komunikaci, která nezafungovala. - od jeho pečlivějšího sledování mě zprvu odrazovaly ony gestické nánosy, měl jsem sklon je číst jako hotové známé součástky bez hlubšího záběru - no ale ukazuje se, že ty i těmi součástkami poukazuješ k skrytému významu. - jedná se o ty potenciálně rušivé okrasnosti, jako např. tanec po "špičkách" (proč?), už zmiňované "závěje" slov, vágní gnómu, "že nás život neunese", "stín bosých kroků" si taky nedovedu moc představit, navíc je to fráze, - na něž reaguji mírně alergicky, ale musím přiznat, že už to není JEN povrchová hra. - a určitá míra okrasnosti může dobře patřit do tvého stylu a není nutné se nad tím vzrušovat. - jak jsem psal, není potřeba vymýšlet za každých okolností nové fráze. v každém případě je vidět, že se jedná o text a styl, který stojí za pozornost, protože v sobě svádí několik charakteristických tendencí soudobé tvorby.

		<reagovat

	Amáta (Občasný) - 25.4.2010 > čtenář> I zde díky za vyčerpávající (v dobrém smyslu slova) zamyšlení! Jak už jsem psala v reakci na egila, text vznikl jakýmsi pocitovým samospádem (což samozřejmě nic neomlouvá) a jako takový jistě měl velkou tentenci cestou posbírat kdejaké klišé a leckde uvízlý slovní obrat, protože jsem ho jako zapisovatelka příliž nekorigovala. Neplatí to pouze o posledních dvou verších, které už jsou taková slovní vata, vycpávka, kterou jsem si nakonec - ač nerada - pomohla k závěrečné katarzi dokončení textu. Nebyla jsem prostě schopna vymyslet žádnou smysluplnou pointu a tak pro zchranu celku obětovala patu básně. Škoda o to větší, že právě pointa v člověku zůstává jako výsledný pocit z přečteného. Navíc bych chtěla dodat, že jde o starší text ze šuplíku, který ani pro mne není úplně dle mého vkusu, ale zase je mi líto jej zmuchlat a tak jsem ho zde přeci jen vhodila do pléna... Sama v sobě vnímám jistou schizofrenii mezi tíhnutím k okrasnosti, estetizaci (a potažmo asi kýči)...a na druhé straně jasnou potřebu jít do hloubky, sdělovat podstatné a prodrat se hlušinou slov k jadřinci nezkreslených významů. Každopádně - navzdory baletním krokům v této konkrétní básni - jsem naturelem vše možné, jen ne "baletka". Daleko blíž mám myslím k ruralismu a zemitosti (ačkoli jsou zatížené mým sklonem k nostalgii a sentimentu, k němuž se - nejen v básních - přiznávám).

		<reagovat

	Čtenář - 25.4.2010 > Amáta> tak, je ten konec takový kompromisně zaoblený, a tohle chápu, prostě někdy už to nejde jinak než "lepší něco než nic", a nebo potom úplně předělat formu, aby přítomnost kompromisních veršů nebyla vynucená eventuální dírou ve struktuře. - a některé básně stojí za to i třeba pro jeden dva verše - ostatně to je spíš druhotná věc, co za co stojí a jak naložit s hotovým textem. - pro mě to nebylo zbytečné čtení, takže do života patří. ty dvě tendence, o nichž mluvíš, to jest k okrasnosti a k hloubce, tohle je z textu dobře znát a nakonec se to i mně vykrystalizovalo jako základ pro tvůj styl, a to není nic, co by nemohlo být a působit. - dokonce se mi to jeví i zajímavé. jsou zde nástrahy, o nichž sama víš, ale jako přístup k poezii to má svou váhu. - a jak říkám, přijde mi to současné. - poučené modernou, ale netrvající na její vážné a těžké tváři. - jedna cesta z toho vede přes parodii, perzifláž, sebeironii, další, která se ti zdá být vlastnější, přes lehčí, líbivější, sladší, pro někoho moc pouťové a tretkové ale také čtenářsky přístupnější ingredience. - a čtenáře to oslovuje. - pro mé vnímání bylo důležité i odhalení silného tahu za slovy. - i kdyby byl dán jen řemeslnou zdatností (čemuž nevěřím, protože je tam i jiná naléhavost), bylo by to dostatečné.

		<reagovat

le.papillon (Občasný) - 25.5.2010 > Budu o tom přemýšlet, hodně silný zážitek :o)		Body: 5 Doporučil

		<reagovat

<<<Starší Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + osm ?

Napsat autorovi (Občasný)

	předchozí ve sbírce

	1 2 3 5 6 7 8 8 9 (10) 11 12
	1 2 3 5 6 7 8 8 9 (10) 11 12

	další ve sbírce

Addictive Zone Orbital Defender Game