Máčíš vlasy v kalné vodě,

v beznadějné nápodobě,

ideálů a vlastních cílů,

bez barev a bez motýlů,

neumíš a nechceš snít ( o bolestech porodních)

stejně jako motýli jimž trháš křídla se i tvé city stávají jen zmrzačeným torzem,

nabízíš svůj svět - povrchnost a svým slovům sama navěříš,

vznášíš se v nočním světě bankovních kont a pokřivené lásky,

kde jsou emoce pouhým stínem těch skutečných,

a takovým způsobem nelze žít, jen umírat,

avšak stále máš volbu neověnčit se dnes večer trnovou korunou a nechat motýla vzlétnout

 - zatím...