Kolik máme dneska času
podívat se na tu krásu,
počkáme si, už se stmívá,
les své kouzlo zatím skrývá,
i když v tento letní čas
svojí vůní láká nás.
Děti přestaly si hrát,
už by měly asi spát,
ale nemají se k tomu,
nechce se jim ještě domů,
když teď během chviličky
zazářily hvězdičky.
Ale co to svítí v lese?
No tak honem, ať už jde se!
Opouštíme zahradu,
chcem vidět tu parádu.
Za chalupou v lese šerém
za ruce se všichni berem.
Díváme se v úžasu
co je to dnes za krásu.
V hloubi lesa, i na kraji
světýlka se mihotají,
nejdřív jedno, potom druhé,
za chvíli jich tisíc bude.
Jsou to broučci, černé mušky,
díváme se na světlušky,
Jak si tančí, blikají,
lucerničky nemají.
Asi spolu všichni dnes
pořádají velký ples.
Do trávy si jedna sedá,
asi odpočinek hledá,
vidíš jenom černou tečku,
světýlko má na zadečku.
Než broučkové končí hrátky,
vracíme se domů zpátky.
Až půjdeme dneska spát,
necháme si o nich zdát.
Jak to z knížky dobře víme,
jako broučci dlouho spíme,
ještě ráno radost máme,
když si o nich povídáme.
Je to hezká vzpomínka,
když táta, nebo maminka,
jak jen měli večer čas,
četli nám tu knížku zas,
jak ti broučci milí
dobře spolu žili.
Velcí, nebo malí,
v zimě pořád spali,
když se vyspinkali dost,
šli nám svítit pro radost.
Už je konec básničky,
pro všechny naše dětičky.
|
