Jak jsem stavěl krmítko
Jednoho podzimního dne jsem zalistoval časopisem „Urob si sám“.
Nadchl mě článek s názvem „Blíží se zima. Ptactvo nebude mít co
do zobáku. Postavte krmítko.“ Autorem byl jakýsi doktor
Jan Sýkora. Doplnil svou stať řadou fotografií a náčrtů.
Když jsem vše do posledního detailu prostudoval, můj
život dostal nový rozměr. Stanu se spasitelem ptactva
ve svém okolí. Vrabčáci a sýkory, už nebudete v mrazech
více hladovět, řekl jsem si.
Začal jsem shánět potřebný materiál a nářadí. Doma
máme naštěstí všeho dostatek, jen žádné prkénka jsem
nemohl nalézt, a tak jsem musel použít poličky ze skříní.
Uvědomil jsem si, že až to zjistí máma, tak asi nebude
mít moc velkou radost, ale až své dílo dokončím, bude
na mě moci být náležitě pyšná.
Jako další jsem si udělal náčrtek. Jen takový
strohý – nezatěžoval jsem se zbytečně kótami,
půdorysem, ani nějakou přesností. Šlo mi jen o to mít
jakous takous představu.
Dalšího dne jsem se dal do díla. Máma už zjistila,
že se ztratily poličky a radost opravdu neměla. To už
jsem ovšem měl prkýnka nařezané na požadovanou délku,
tudíž jsem jí je nemohl vrátit. „To si vypiješ!“
zahrozila. Ale když viděla, jak se snažím, zlost
ji přešla, mávla rukou a já se mohl opět věnovat
své práci.
Kladívkem ze supermarketu, ke kterému byly přibaleny
zdarma tři obvazy, jsem se pokusil stlouct všechno
dohromady. Přišlo mi, že hlavičky hřebíků působí na
kladivo silou odpudivou a mé prsty naopak silou přitažlivou.
Situace se obrátila, až když jsem načal třetí balení obvazů.
Pak už šlo dílo rychle od ruky.
Maje krmítko stlučené dohromady, pustil jsem se
do závěrečných prací. Trošku jsem svůj výtvor ohobloval
a do střechy přibil čtyři hřebíčky, na než jsem přivázal
provaz.
Hotovo. Trochu jsem poodstoupil a kochal se pohledem
na mnou zhotovené krmítko.
Najednou ve mně hrklo. Otřáslo mnou zděšení.
Zatemnilo se mi před očima a podlomila se mi kolena.
Postavil jsem sice náramně pěkné krmítko, do
kterého by jistě rádo létalo ptactvo z celého okolí,
ale nebude moci. Nebude mu to dopřáno. Hnán ušlechtilou
myšlenkou k co nejlepšímu výkonu jsem zapomněl udělat
jakýkoliv vstup.
|