Přišla zima do vesnice
a s ní zimní fujavice,
napadl nám sníh.
Děti ty se radovaly,
staré babky nadávaly,
no a co má být...
U vrat stojí sněhuláci,
bílí, zimní pajduláci,
mají poradu.
Každý hrnec na hlavě
a místo nosu mrkev měl
a špatnou náladu.
Už brzo k nám přijde jaro,
za hovno to letos stálo,
neroztajeme.
A tak těch šest sněhuláků
vyhlásilo jaru válku.
Neroztáli, ne a ne.
Šťastně jaro přečkali,
i na léto si počkali,
stále veselí.
A když v létě přišly hice,
šli na chvíli do lednice,
i léto přežili.
Podzim rve ze stromů listí,
sněhuláci bílí, čistí,
zimu čekají.
Ale zima přišla k nám
a sněhuláci, řeknu vám,
oněmocněli.
Sněhu už je po kolena,
sněhulákům je v něm zima,
zamračení jsou.
Venku mrzne, až to praští,
sněhuláci nejsou šťastní.
Do lékárny jdou.
A pak zrána druhý den
umíráček smutně zněl.
Už oči zavřeli.
V bílých hrobech sněhuláci,
unavení pajduláci,
odpočívají.
Leden vládne krutou mocí,
když v tom slunce vprostřed noci
pluje oblohou.
To zavál z jihu jara dech
a sněhulákům na hrobech
teď sněženky rostou.
|