Na šachovém poli

proti sobě stojí

bílá dáma, černý král,

pak střelec, jezdec

a tak dál.

Pěšáci opření o věžě-

-flašku rumu místo večeře-

-si jeden každý k ústům dal.

A první povel "Útokem vpřed!",

pod botou z flašky zbyl jen střep

a hlavou víří kocovina.

Tam padl jezdec pod koňská kopyta,

slza neskane, nikdo nevzlyká.

Není to má vina.

Před bílým praporem couvá černý král,

hanbou je rudý, rád by se pral

za úsměv bledé dámy.

Přijde konec,noc se snese, nebude bojiště.

Nehledí vznešená na vousů strniště.

Dlouho budou sami...