Zastřelil pán jalovici,

zastřelil ji kulovnicí.

Řekl "lovu zdar".

Pak se tiše smál,

když vlk maso rval.

Doma sedl k televizi,

dal si kaviár.

Přepadl ho strach.

Nejsem přece vrah.

Kůži jsem si vzal,

teď je ze mě král.

Rohy z jalovice mám.

Se spouští si hrál,

z okna se podíval,

pozor nedával,

se spouští si pohrával.

Už nebude.

Ach, krutý osude!

Čí to vina byla?

Či snad příroda se mstila?

Kdo ví...