Černý král

K trafice ránem pro cigára,

mráz, mráz, až tuhne u rtů pára.

Sněží a sněží, mrzne dech,

muž táhne dítě na bobech.

Vločky se třpytí na kabátě,

na hruď si sáhneš, napadá tě,

ucítím ještě srdce bít?

A pak si musíš zakouřit

Na holém kopci za městem.

Kouříš a čumíš po okolí, sám černý král

v bílých polích, havraní kůže.

Něco se ještě státi může, něco se přece může stát:  

Od lesa slyšíš psa a hlasy, říkáš si, zda by byla šance –

zelený střelec si tě splete s kancem a ránu dá si,

a na komoru dá ti mat.

Pomalu sněhem zapadaný.

Slyšel, či neslyšel jsi rány?

Chtěl by sis ještě zakouřit?

A cítíš něco jako klid.

Svět kryje bílá apatie

a nevíš, zda ti srdce bije,

nebo už v žilách ztuhla krev.

Svah sjíždí dítě na bobech.