Na počátku prý bylo slovo... Aha! A byla u něj tma nebo světlo? To je podle mě lepší oříšek než to už obehrané a věčně se nabízející vejce se slepicí.

Mno. Dám vám teď jednu otázku:

Namalovali jste si někdy světlo svíce?

Že ne?!?!?!?!?!

Zkuste si vzít tedy do ruky štětec a barvami vystihnout přechod mezi světlem a stínem - nejlepší je to ve skupině, protože se tím pádem alespoň na chvíli, na tu tvořivou chvíli mezi bílým archem papíru a jeho poskvrněním vaší představou, vrátí nepopsatelný pocit tvořivosti, který jste možná někdy už zažili - možná někdy dávno...

Vezmeme-li v potaz knot, jejž zažeháváme v čase adventu večer co večer, má v porovnání s jepicí pořád ještě dost času na to, aby se před nenávratně se blížícím skonem dokázal náležitě rozkoukat, popraskat všechno okolo, co se mu byť jen malilinkato nepozdává a našít si na své ohnivé srdce voskovou záplatu, než naposledy vyšle nějaký ten světelný paprstík vstříct očím zarudlým od po nocích se už táhnoucího loupání ořechů, hnětení, vykrajování a pražení vánočních patvárků, které budou nakonec načančány, vystaveny na odiv příchozím hostím, případně snědeny hostitely, kterým celou várků sladkých zpitvořenin naservírujeme při naší návštěvě  -

A na obdivování posvátné atmosféry přicházejícího dne narození Páně - ale co to plácám - večera přece, na ten okamžik pomalého padání šera se čeká ze všeho nejsrdnatěji přece - tedy až do Jeho příchodu za souzvučného cinkotání tajuplných ozvuků zvonícího a na zázraky nás připravujícího srdce, které vykonává nárazy do  vytepaného kovu - na takové to slastně rozechvělé ucikávání do gatí, jestli dostaneme to, co očekáváme (ale co ono to nakonec vlastně bývá?) -  tak na to už nám pro samé shánění a shonění nezbývá moc timu. Stop - timu si prostě dopřáváme čím dále tím hůře, tedy méně, že ano...

A proto se s vámi po velmi rozvláčném úvodu už nebudu déle zdržovat, ponechám se sama sobě, vždyť čeho je člověku v dnešní době více zapotřebí - a vás vašim úvahám, ke kterým jsem vám buď tímto lepým slovesným pitvořením se přidopomohla - nebo jste nestíhali už od samého začátku a myšlénky se vám rozutekly jako kuličky hozené do hry hned po přečtení prvních písmenek? Dobře mi tak :c)

Nicméně vám tímto děkuji za vaši vřelou nepozornost a přeji vám krásně  vyšpulené tváře na neúprosně se již blížící rozžíhání světel věčných i jiných.

S dlaní na talíři, tedy se srdcem v dlaních jsem měla asi říci - vaše ponocnice obecná -

Apropoooo - spala jsem na všeličems už, ale na vavřínech dosud ne - snad....

Tak spěte sladce. Tedy abych nebyla nepřesná - vyspěte se dosytosti a neberte si všechno tak k uším, nebo vám popraskají bubínky, přijdete tím pádem na buben, co se požitků i vjemů týká a já už vás konečně budu mít dost. Tedy zase jsem se nevyjádřila tak úplně pregnantně, měla jsem na mysli nějaký pokoj, ale rozplývá se mi v mlhovinách...Zatím máte asi dost vy těchle slátanin. Ale jako co jiného vám občas přijdou ty řeči o Šťastných a Veselých?...

Takže mějte svátky každý den, to je to nejlepší doporučení depresoidům a maniakům s masochistickými tendencemi udělat radost nějakému kdovíjak vypadajícímu Ježíškovi.

Mám za to, že mu je srdečně fuk, jestli vám vyfoukali dobře hlavu u kadeřníka na ten Štedrej, ale možná by ho spíš zajímalo, kdo vám vyfoukl ten zbytek Fantazie? - Nebo si myslíte, že přijde zkontrolovat, jestli jste stihli poklidit třísky od kamen, spíš vám možná, když budete opravdu, ale opravdu hodní :c) - vytáhne třísku zadřenou až do kosti, to by panečku byl počinek!

No a jestli máte zašmoulané okenice, nevymáchané záclony? To spíš si koukejte do duše a do pusy...

Tak a to je asi všechno, než se zvednu z kolečkového, tedy na kolečkách je, neděste se... křesla, tak vám na tu výpravu zamávám. Křídlama. Já je nosím skované v kabeli. Ale nikomu to prosím neříkejte, co kdyby je chtěli začít pučovat? Když nemají na vlastní? A postavte se pěkně rovně, na nohy, hlavou můžete klidně zůstávat v oblacích, ale připevněte si na kotníky kotvu, abyste mi neulítli celí. Kdo se s váma pak má hledat? :c) papapa pupupu