KYTARISTA

Rezonoval Picassovými prsty,

na lubu jeho palety,

v kobce udýchaného alchymisty,

namíchaný s neodrostlými pocity

do třaskavé směsi

A hned vzápětí... ráno

utopené v trapných pohledech

odvrácených zad,

chladnoucích

jako obětiště houslových klíčů

Notová osnova - jeho díl prázdnoty

Na ulici disonance a modulace

kapek z přítmí domu v A moll

do proutěného ticha slatin v E moll

Nevnímá to plátno pozadí

s ukřížkovaným tichem;

sám touží krvácet, nejlépe v D dur

Nemyslí na ni, na tu ponechanou

v zrcadlové kapli vystydlých káv a cigaret,

od rozetnutí rozmlčenou;

prchá po struně,

prchá po té struně vysokého

napětí

Z jednoho břehu na druhý,

opět nepomyslel na zpětný náraz

po přírazu...

... od sebe k sobě, od sebe k sobě -

- jako vždy

kolem nulového bodu...

... věděla, že se vrátí